Esenciální třes, synonymně též označovaný jako Minorova nemoci nebo též familiární nebo hereditární tremor) je vůbec nejčastější klinický projev poruchy anatomické struktury mozku, kterou nazýváme bazální ganglia. Článek pojednává o symptomatice (příznaky, projevy), genetice, léčba a zmiňuje též některá kritéria a statické údaje této nemoci.

Dělení:

Klinická zkušenost dovoluje rozlišit pacienty na dva subtypy:

Obecné informace a statistika:

Esenciální tremor je poměrně časté onemocnění (prevalence kolem 1% v populaci). Přibližně v 50% lze prokázat rodiný výskyt (autosomálně dominantní dědičnost s neúplnou penetrací). Často se objevuje v mladších věkových skupinách, někdy i v dětském věku.

Charakteristika, příznaky, projevy:

Třes je statického (akčníhio posturálního) rázu, frekvence je asi dvakrát vyšší než u parkinsonského tremoru (tj. cca. 8-12 Hz). Poměrně často se manifestuje třesem hlavy, někdy i hlasivek (tremor hlasu), na horních končetinách je obvykle, nikoliv však symetricky. Typický anamnestický údaj je zmírnění potíží po požití alkoholu (pomocné diagnostické kritérium).

Pro onemocnění je typická nepřítomnost jakékoliv jiné neurologické symptomatiky. 

Příčina, etiologie, patofyziologie:

Patofyziologie choroby není objasněna, předpokládá se dysfunkce oscilačních okruhů bazálních ganlií a mozečku. 

Léčba:

Léky první volby jsou betasympatolytika propranolol (v ČR dostupný spíše metipranol)  či antiepileptikum primidon. Léky druhé volby jsou klonazepam či gabapentin. 

Diaagnostická rozvaha, diferenciální diagnostika:

Nejistotu při diagnostice můžeme získat, pokud nachzíme další neurologické symptomy, přítomnost příčiny, která může aktivovat fyziologický třes, expozice tremorogenním lékem, náhlý začátek a příznaky svědčící pro psycchogenní stav (psychogenní dyskineze).  

Zdroje:
P. Jedlička, Speciální neurologie
S. Nevšímalová, Neurologie