Výhodou svobodného povolání s povinným členstvím v profesní komoře je i možnost nahradit trestní řízení řízením disciplinárním. V českém trestním právu, stejně jako v trestním právu dalších demokratických právních států, platí zásada tzv. ultima ratio – tedy zásada tzv. krajní úlohy trestní represe. Projevuje se v ustanovení o základech trestní odpovědnosti v § 12 odst. 2 trestního zákoníku, který stanoví:
__
__

„Trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.“

Z tohoto ustanovení vyplývá, že každý orgán činný v trestním řízení, ať již policie, státní zastupitelství nebo soud, by měl zvažovat, zda v daném případě je skutečně nezbytné
trestní stíhání, nebo zda by s ohledem na uvedenou zásadu postačoval jiný způsob vyřízení věci mimo rámec trestního stíhání. To připadá v úvahu velmi často i ve zdravotnictví, kde místo trestní odpovědnosti lze uplatnit odpovědnost disciplinární a místo trestního řízení před soudem vést s tím, kdo se provinil, disciplinární řízení na půdě profesní komory.

Je myslím naprosto nepochybné, že pro každého lékaře je mnohem příznivější, je-li jednání, které může být posouzeno jako trestný čin, projednáváno jako disciplinární provinění profesní komorou, a nikoli jako trestný čin před soudem. Jednak disciplinární opatření, která ukládá komora, bývají podstatně mírnější než tresty, které ukládají soudy, jednak disciplinární řízení v rámci komory není medializováno, zatímco trestní řízení s lékaři často medializováno je, a konečně případ provinění lékaře posuzují kolegové zvolení samotnými lékaři do revizních komisí a čestných rad, jde tedy o lidi, kteří dobře znají praxi a dokážou se vžít do situace kolegy, který je stíhán za nějaké provinění.

Protože je to v zájmu lékařů, neopomenu na žádné ze svých četných přednášek pro soudce a státní zástupce v rámci jejich školení v medicínském právu na Justiční akademii jako její lektor sdělit, že je vhodné využívat této formy co nejvíce a tam, kde to podle již zmíněného § 12 odstavce 2 trestního zákoníku připadá jen trochu v úvahu, nevést zbytečně trestní stíhání lékaře, ale věc předat k disciplinárnímu vyřízení České lékařské komoře. Lze konstatovat, že této možnosti policisté, a zejména soudci a státní zástupci využívají stále častěji a věci, které byly původně předmětem trestního řízení, jsou předávány často České lékařské komoře k vyřízení disciplinárnímu.

Předávání trestních věcí k vyřízení komoře je žádoucí

V této souvislosti mě však poněkud překvapila námitka některých předsedů revizních komisí a čestných rad okresních sdružení lékařů ČLK, kteří se dotazují, proč jim policie,
soudy a státní zastupitelství předávají jednotlivé kauzy lékařů, které by měly řešit orgány činné v trestním řízení, k disciplinárnímu vyřízení a zda za situace, kdy stěžovatelem není sám pacient nebo pozůstalý, ale věc je předána policií, státním zástupcem nebo soudcem ČLK, je vůbec komora povinna se případem zabývat a eventuálně vést disciplinární
řízení. Považuji to za jisté nepochopení tohoto institutu, zejména za situace, kdy jde o řešení pro lékaře nesrovnatelně příznivější než v případě trestního stíhání. Rozhodně
tedy je právem i povinností našich revizních komisí a čestných rad přijmout případy, které jsou nám předány orgány činnými v trestním řízení, a dále postupovat podle disciplinárního řádu komory. Konečně i sjezd delegátů ČLK rozhodl v minulosti o zcela záměrné změně disciplinárního řádu komory tak, aby tyto případy nemohly být považovány
za promlčené (pak by z toho důvodu nemohly být komoře postoupeny), ale aby promlčecí doba začala běžet až po předání případu ze strany orgánů činných v trestním řízení
disciplinárním orgánům ČLK. V několika případech totiž soudy dříve konstatovaly, že věc by mohla být předána k disciplinárnímu vyřízení profesní komoře, ale nelze tak učinit
za situace, kdy na půdě komory by případ byl již promlčen, proto proti lékaři bohužel musí být vedeno klasické trestní řízení. Právě to nás vedlo k návrhu na změnu disciplinárního
řádu ohledně promlčení v těchto případech, která byla jednoznačně akceptována sjezdem delegátů ČLK. Chtěl bych tedy tímto článkem přispět k tomu, aby si zvolení členové čestných rad a revizních komisí okresních sdružení ČLK uvědomili, že sice jde o vyšší pracovní zátěž, když věc není předávána jako stížnost pacienta nebo pozůstalých, ale je předávána policií, státním zastupitelstvím nebo soudem, ale na druhé straně pro lékaře je toto řešení mnohem příznivější, než kdyby bylo proti němu vedeno trestní stíhání.

Dvě formy předání trestního případu komoře: odevzdání věci a postoupení věci

Existují dvě formy, jak lze předat původně trestní věc k vyřízení České lékařské komoře. První, a pro lékaře jistě příznivější forma je odevzdání věci, kdy zpravidla policie nebo státní zástupce rozhodne, že proti lékaři nebude zahájeno trestní stíhání, i když zahájeno být mohlo, ale věc bude odevzdána ČLK k disciplinárnímu vyřízení. Proti lékaři tedy není zahájeno žádné trestní stíhání a ten, kdo podal trestní oznámení, je informován o odevzdání věci k disciplinárnímu vyřízení profesní komoře s tím, že o dalším řešení ho
bude informovat právě komora.

Jiným, ale obdobným opatřením je postoupení věci k disciplinárnímu vyřízení ČLK za situace, kdy již bylo proti lékaři zahájeno trestní stíhání, ale státní zástupce nebo soudce dospěl k závěru, že věc může být vyřízena v disciplinárním řízení profesní komorou, a rozhodne usnesením o postoupení věci k disciplinárnímu vyřízení komoře. Toto opatření již nemůže učinit Police ČR, ale pouze státní zástupce nebo soudce.

Komora rozhoduje nezávisle

Je třeba zdůraznit, že ČLK naprosto není vázána stanoviskem toho, kdo jí případ odevzdává nebo postupuje, tedy stanoviskem policisty, státního zástupce ani soudce, protože věc rozhoduje zcela autonomně podle svých vlastních disciplinárních předpisů a podle svého přesvědčení. I pokud bylo proti lékaři zahájeno trestní stíhání, může být v rámci ČLK rozhodnuto, že lékař je nevinen (konečně i u soudu by mohl být lékař obžaloby zproštěn).

Zatímco lékařské procesy u soudu jsou dost často medializovány, disciplinární vyřízení případu medializováno není, byť novináři mají na informace právo, ale neúčastní se samotného disciplinárního jednání a mohou leda obdržet informaci o jeho výsledku, pokud se o to zajímají. Většinou však disciplinární řízení před komorou není předmětem mediální pozornosti. K disciplinárnímu vyřízení může dojít v případech např. trestného činu neposkytnutí pomoci, neoprávněného nakládání s osobními údaji, tedy porušení povinné mlčenlivosti, vystavovaní nepravdivých lékařských zpráv, poškození cizích práv apod. Nejčastěji se však tyto případy týkají poškození pacienta nesprávným odborným postupem lékaře, tedy jde o případy ublížení na zdraví z nedbalosti, případně usmrcení z nedbalosti. Je-li s případem spojena potřeba odborného posouzení, zda postup byl na náležité odborné úrovni (lege artis), či nikoli, je zpravidla disciplinárními orgány ČLK vyžádán odborný posudek příslušné oborové komise vědecké rady komory. Na jeho vypracování se podílí obvykle tři vysoce renomovaní odborníci příslušného oboru.

Pokud odborný posudek vyzní ve prospěch lékaře, tedy není konstatováno, že by porušil své profesní povinnosti a postupoval v rozporu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy, pak rozhodnutí komory bývá zpravidla takové, že lékař je nevinen a k disciplinárnímu postihu nedojde. Je-li závěr oborové komise Vědecké rady ČLK opačný, věc může vyřídit buď čestná rada okresního sdružení ČLK na návrh příslušné revizní komise tohoto sdružení, a to důtkou, pokutou 2000–20 000 Kč, nebo lze uznat lékaře vinným a upustit od uložení disciplinárního opatření. V závažnějších případech se věcí zabývá na návrh revizní komise okresního sdružení čestná rada komory, která má právo uložit lékaři pokutu 3000–30 000 Kč, podmíněné vyloučení z komory nebo vyloučení z komory. K vyloučení z komory v případě neúmyslného poškození pacienta, byť při odborném pochybení, zpravidla nikdy nedochází. V závažných případech hrubého porušení profesních povinností lékaře a neúmyslného poškození pacienta ukládá čestná rada komory nanejvýš podmíněné vyloučení z ČLK s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku až tří let.

Je tedy zřejmé, že disciplinární opatření je zpravidla podstatně mírnější, než by byl soudem uložený trest.

 Každý lékař, jehož věc je prověřována, zda jde, či nejde o trestný čin, může navrhnout policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci již v průběhu tohoto prověřování, zvláště pokud uznává určité, třeba i dílčí odborné pochybení, aby věc byla odevzdána k projednání ČLK místo pokračování v trestním řízení. Stejně tak může lékař nebo jeho obhájce v průběhu
trestního stíhání kdykoliv před státním zástupcem a v rámci soudního stadia řízení před soudem navrhnout postoupení věci k disciplinárnímu řízení ČLK.

Snad je z výše uvedeného pochopitelné, proč by se disciplinární orgány okresních sdružení ČLK neměly bránit tomu, pokud jim policie, státní zástupce nebo soudy případy provinění lékařů předávají k disciplinárnímu vyřízení místo řízení trestního.

Jde o výhodu svobodných povolání sdružených v profesních komorách

Je do jisté míry výsadou svobodných povolání a členů profesních komor zřízených pro dohled nad odborností a etikou výkonu svobodných povolání, že případy, které by jinak byly vedeny v rámci trestního řízení, může vyřídit disciplinárně zákonem zřízená profesní komora. Tuto možnost v rámci zdravotnictví mají pouze lékaři, stomatologové a farmaceuti, u ostatních nelékařských zdravotnických pracovníků tato možnost dána není, protože profesní komory zřízené zákonem zde neexistují. Existence profesní komory s povinným členstvím je tedy pro svobodná povolání, včetně povolání lékařského, i z tohoto pohledu nepochybně velkou výhodou.

Zdroj: JUDr. Jan Mach, ředitel právní kanceláře ČLK, Tempus medicorum 03/2018