Klientům na rodině záleží, ale neméně a možná i více jim záleží na tom,
aby byli šťastni. Pokud se rozhodnout zůstat spolu „kvůli dětem“, není
to nikdy výhradně jen tak, jak to tvrdí. Motivace obvykle bývá
složitější a diferencovanější.
___
___
Osobní zájmy bývají v žebříčku toho, co je důležité, stavěny poměrně vysoko. Životní styl příliš nepodporuje úzké a trvalé kontakty mezi partnery. Prakticky každý má mezi svými blízkými příbuznými či dobrými známými někoho, kdo je rozvedený. Přesto všechno a přes nedostatek proti-rozvodových bariér lidem na manželství záleží. Ne vždy to ovšem dávají najevo.
Postřehy z manželské poradny očima psychologa s letitou praxí:
- Rozvod je vážná věc. Na psychiku má dopad srovnatelný s úmrtím někoho blízkého. V průběhu rozvodové pře lze očekávat i zhoršení zdravotního stavu.
- Přestože platí konstatování o rozvodu jako o vážné věci s výrazným dopadem na aktéry i na jejich rodinu, mnozí se k takovému kroku rozhodují až příliš zbrkle.
- Rozvod je pro účastníky i pro společnost ztráta. Otázkou pouze je, jak velká ta ztráta bude.
- Rozhodování k rozvodu, pomineme-li zkratkovité reakce, je dlouhodobý, složitý proces, který u obou partnerů obvykle neprobíhá stejně rychle.
- Muži jsou na příznaky hrozícího rozvodu méně citliví než ženy.
- Obě pohlaví nejhůře vnímají rozvod typu „blesk z čistého nebe“, po relativně dlouhém a příkladném období soužití, jež bylo takto reflektováno okolím („Dávali nás všem za vzor a teď...“).
- Zcela nečekaný rozvrat směřující k rozvodu je možný. Zdaleka to nemusí být výhradní důsledek setkání se svůdcem nebo svůdkyní. Ten bývá jen rozbuškou. Podstatně může být „stokrát nic“ – mnoho maličkostí v souhrnu tvoří jakýsi „kotelní kámen“ manželství.
- Typickým „ukvapeným rozvodem“ bývá rozvod pod tlakem mimomanželského vztahu, ať již vlastního nebo partnerova. Zde se však lidé obvykle nerozcházejí kvůli onomu vztahu samotnému, ale v důsledku toho, co nastalo po prozrazení nevěry.
- V průběhu rozvodového boje je možné naprosto všechno! Tvrzení „to by manžel/ka nikdy neudělal/a“ je nadměrně optimistické. V těchto případech platí: „Nikdy neříkej nikdy.“
- Minimálně u poloviny rozvodů platí s odstupem času povzdech: „Kdybych tenkrát věděl/a co vím dnes, tak jsem tu krizi zvládl/a a rozvádět jsme se nemuseli.“
- Rozvod sám o sobě sice umožní eventuální další sňatek, ale jinak prakticky nic neřeší. Dříve než se pro něj zodpovědný člověk rozhodne, měl by se ptát: „Jak to asi bude s dětmi? Kde a za kolik budu bydlet? Uživím se? Co rozvodem získám a co ztratím? Nebudu na tom nakonec hůře než před rozvodem? Na takové otázky si musí odpovědět každý sám. Pro někoho je ztráta každodenního kontaktu s dětmi (nebo třeba poloviny rodinného domu, psa, ...) zcela nepřijatelná. Pro jiného mnoho neznamená.
- Rozvod se dá přežít ... obvykle ale docela těžko.
- Rozvod je v některých případech nutný a to bez ohledu na okolí, jež přesvědčeno o tom, jací jsou jeho aktéři vzorný pár a jak dobře se má X s Y nebo Y ss X.
- Pokud někdo tvrdí: „Nerozvádím se jen kvůli dětem“, neříká a mnohdy si ani neuvědomuje celou pravdu. Důvodů je víc.
- Pokud někdo tvrdí: „Přece nemohu zůstat v manželství, když můj protějšek tvrdí, že je se mnou jen kvůli dětem ....“ – mýlí se.
- Rozvod je společensky tolerován, ale maličkost to rozhodně není.
Zdroj: Předrozvodové a rozvodové poradenství – PhDr. T. Novák, Mgr. B. Průchová