V nedávné době celý svět sledoval drama chilských horníků zavalených ve zlatém dole. Museli prožívat obrovský stres a strach o život. V té souvislosti se mluvívá o ponorkové nemoci. Ponorková nemoc je označení stavu, do něhož se dostávají lidé v úzce omezeném kolektivu, často závislí jeden na druhém, a zejména tehdy, nemůže-li nikdo z takové situace uniknout. Dlouhodobá izolace člověka od okolního světa přináší obecně extrémní psychickou zátěž.___
Vězení
Především je důležitý čas, po který se jedinec dostává mimo obvyklý způsob a styl života. Informace o tom přinášejí lidé ve vězení, unesení a týraní v těžkých podmínkách, zbavení možnosti pohybu, přirozeného denního světla, bez možnosti komunikace s druhými (vězni v samovazbách dokonce často psychicky onemocněli).
Tohle vše je však naprogramováno a lidé, kteří se v takové situaci octnou, jsou s tím srozuměni a po výcviku připraveni.
Nejhorší jsou první okamžiky, kdy si mozek mozek uvědomí, že život visí na vlásku, konstatuje, že nedošloke zranění a mobilízuje se zvláštní energetická rezerva, kterou náš organísmus má pro přežití. Ale i tato endorfinová reakce je časově omezená. Když pomine, začínají se v člověku probouzet různí "démoní," kdy se postižený chová nepředvidatelně.
A prakticky vždy se v takovém kolektivu projevují i odstředivé tendence, kdy se jedinec či skupina dostávají do role otloukánka, šikanovaného a pohrdaného člověka, na němž si druzí v krizového situaci dokazují svou nadřazenost.
Když v tento okamžik zasáhnou odborníci, jako tomu bylo v chilském dole, podaří se tuto "primitivní" (rozumějte základní lidskou reakci) reakci zvládnout a při určitém odstupu si i její účastnící připadají hloupě a jako by nechápali své vlastní jednání.
Ostatně i proto se horníci rozhodli po vysvobození o této epizodě nemluvit. Sami museli překonávat celou řadu emotivních problémů, a život začali měřit podle jiných hodnot.
Vojna
I dřivější základní vojenská služba se mnohdy snašela velice těžce a dlouhodobé odloučení od blizkých osob vyvolávalo mnoho problémů, kvůli nimž mladí muži riskovali útěk "přes plot", v případě mimořádné smůly hodnocený jako "zběhnutí".Kosmické lodi
I dlouhodobé lety v kosmických lodích přinášejí ponorkovou nemoc. Ostatně proto se dnes zkouší simulovaný dlouhodobý pobyt v kosmické lodi, která letí k Marsu - jak budou kosmonauti snášet tak dlouhou dobu?Tohle vše je však naprogramováno a lidé, kteří se v takové situaci octnou, jsou s tím srozuměni a po výcviku připraveni.
Zavalení horníci v Chille a ponorková nemoc - nejhorší byly první okamžiky
Obvykle tu není ohrožen jejich život. Zcela mimořádná situace nastává v jiných případech - při ztroskotání, při živelních katastrofách, třeba při zasypání při zemětřesení a v nedávné době při katastrofě, která postihla v chilském dole 33 horníků. Když si uvědomíme, že při takovém neštěstí měli zároveň ohromné štěstí, je to všechno až neuvěřitelné. K závalu došlo v hloubce 700 m, musel tam být prach, tma a vedro.Nejhorší jsou první okamžiky, kdy si mozek mozek uvědomí, že život visí na vlásku, konstatuje, že nedošloke zranění a mobilízuje se zvláštní energetická rezerva, kterou náš organísmus má pro přežití. Ale i tato endorfinová reakce je časově omezená. Když pomine, začínají se v člověku probouzet různí "démoní," kdy se postižený chová nepředvidatelně.
Týrání a šikana jako doprovodný jev?
Mohou se objevit i prvky týrání a šikany, kdy si silnější či autoritativní jedinec tímto chováním ověřuje svoji důležitost. Stav nouze prověřuje charaktery každého v každém kolektivu, který se takto utvoří, jsou jedinci, kteří podvědomě soupeří o privilegia a vůdčí roli. Tuto často mívá přirozený předák či jinak vážená osoba.A prakticky vždy se v takovém kolektivu projevují i odstředivé tendence, kdy se jedinec či skupina dostávají do role otloukánka, šikanovaného a pohrdaného člověka, na němž si druzí v krizového situaci dokazují svou nadřazenost.
Když v tento okamžik zasáhnou odborníci, jako tomu bylo v chilském dole, podaří se tuto "primitivní" (rozumějte základní lidskou reakci) reakci zvládnout a při určitém odstupu si i její účastnící připadají hloupě a jako by nechápali své vlastní jednání.
Ostatně i proto se horníci rozhodli po vysvobození o této epizodě nemluvit. Sami museli překonávat celou řadu emotivních problémů, a život začali měřit podle jiných hodnot.