Směnka vlastní - formulář ke stažení zdarma (tiskopis, vzor), náležitosti směnky, informace o směnkách

Vzor je aktualizován

Vyplněný vzor

Co musí směnka obsahovat, náležitosti:

Náležitosti směnky upravuje zákon směnečný a šekový (č. 191/1950 Sb. v platném znění). Zákon rozlišuje tzv. směnku cizí a směnku vlastní. Ze směnky cizí je prvotně zavázán někdo jiný, než její výstavce, ze směnky vlastní je prvotně zavázán její výstavce. Směnka může být napsána na listině, vyryta do dřeva, prostě zachycena jakýmkoliv způsobem, který umožňuje její trvalé (dlouhodobé) zachování. Nemusí být napsána na formuláři.

1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána;

2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;

3. údaj splatnosti;

4. údaj místa, kde má být placeno;

5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;

6. datum a místo vystavení směnky;

7. podpis výstavce.

Výklad pojmů:

Výstavce směnky (dlužník) – je osoba, která směnku vystaví a uvede do oběhu. Výstavce je hlavním subjektem vyskytujícím se u směnky vlastní i u směnky cizí.
V souvislosti se směnkou cizí je možné se setkat s označením výstavce jako transanta. Tento název je odvozen od směnky cizí, které se říká trata. 

Směnečník (trasát) – je osobou, vystupující u směnečného vztahu vznikajícího na základě vystavení směnky cizí. Směnečník dostává příkaz od výstavce směnky, aby za směnku zaplatil remitentovi (věřitel). Směnečník je povinen zaplatit za směnku až poté, co tento příkaz akceptuje. 

Remitent (věřitel) – je osoba, v jejíž prospěch je směnka vystavena, tedy osoba, které bude ze směnky plněno.

Aval (avalista, směnečný rukojmí) – je ručitelem ze směnky. Remitent se může domáhat zaplacení směnečné sumy po avalovi jako ručiteli, až poté, co není směnka výstavcem či směnečníkem (akceptantem) proplacena. Aval je na směnce identifikován jménem, příjmením, adresou a dobré je uvést i datum narození či rodné číslo.

Aval je na směnce vyznačen doložkou „per aval“ nebo „jako rukojmí“ či jinou doložkou stejného významu.
Zastřená směnka vlastní - Splyne-li osoba výstavce směnky cizí s osobou směnečníka, tedy výstavce směnky dává příkaz sám sobě, aby zaplaatil za směnku remitentovi, hovoříme o zastřené směnce vlastní.

Doložky na směnkách

Na směnce se kromě povinných náležitostí mohou vyskytnout i různé doložky. Doložky se uvádění v určité formuli jako „bez protestu“, „per aval“, „nikoli na řad“.

• „Per aval“ – tato doložka označuje avala neboli ručitele. Zpravidla se píše na lícní stranu směnky.
• „Bez protestu“ - touto doložkou dojde k vyloučení povinnosti protestovat směnku. Tedy není nutné autoritativně u notáře nebo soudu ověřovat skutečnosti, které jsou důležité pro realizaci práv ze směnky. U směnky s doložkou „bez protestu není nutné prokazovat, že směnka byla řádně předložena k placení a nebyla proplacena.
• „nikoli na řad“ – směnka s doložkou „nikoli na řad“ se označuje jako rekta směnka. Jde o směnku, kterou nelze převést rubopisem (indosamentem), což znamená vyznačením nového vlastníka směnky na její zadní straně (kde se může v průběhu času vytvořit sloupec postupných vlastníků směnky, od vlastníka původního po vlastníka aktuálního). Směnku (rektasměnka) s doložkou „nikoli na řad“ lze převést ve formě a s účinky obyčejného postupu, tj. smlouvou o postoupení pohledávky podle ust. § 1879 NOZ.

Informace o směnkách

Vlastní směnka je cenný papír, kterým výstavce slibuje zaplatit určitou peněžní částku remitentovi (nebo osobě, které bude směnka převedena). Hlavním dlužníkem, který má platit, je tedy v případě vlastní směnky sám výstavce.

Směnka musí být písemná, nemůže být ústní. Směnka ale nemusí být vyhotovena na papíře, ale může být zachycena na čemkoliv, na němž je trvale zachytitelné písmo – např. na dřevě, na kameni, na skle atd. Text směnky může být napsán na stroji, vytištěn na počítači apod., ale podpis výstavce musí být vždy napsán vlastní rukou. Podpis musí být umístěn pod textem směnky. Jelikož směnka nemusí obsahovat žádný údaj o výstavci, z obsahu směnky nemusí být patrné, kdo ji vystavil, podpis výstavce může být totiž nečitelný.

Listina musí obsahovat označení, že jde o směnku, a to pojaté do textu listiny. Směnkou není listina, jestliže se v textu nevyskytne slovo „směnka“ (nestačí ani pojmy podobné, např. „směnečný list“, „směnečná listina“ apod.). Rovněž nestačí, že je listina v nadpisu označena jako směnka, ale slovo „směnka“ chybí ve vlastním textu.

Směnka musí obsahovat bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžní částku. Tímto slibem není vyjádření typu „za tuto směnku vrátím“, „za tuto směnku daruji“, „za tuto směnku vydám“. Slib musí být striktní, v žádném případě podmíněný. Nejlépe je formulovat jej „za tuto směnku zaplatím“. Podmínku však lze sjednat mimo text směnky.

Peněžní částka musí být vymezena dostatečně určitě, a to v jakékoliv měně (nejenom v té, která je platná v platebním místě) – takže i v ČR lze vystavit směnku splatnou v ČR, která bude znít na určitou částku v amerických dolarech. Zní-li směnka na měnu, která není v oběhu v platebním místě, lze směnku zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den splatnosti. Prodlévá-li dlužník s placením, může majitel volit, zda má být směnečný peníz zaplacen v tuzemské měně podle kursu v den splatnosti nebo podle kursu v den platební. To neplatí, pokud výstavce ustanovil placení v určité měně (tzv. doložka o efektivním placení v cizí měně). Ve směnce nelze sjednat nepeněžité plnění (např. v podobě postoupení pohledávky, předání určitého předmětu apod.). Dostatečně určité není vymezení typu „zaplatím tolik, kolik Vám dlužím“, nebo „zaplatím tolik, kolik budete požadovat“.

Pravidelně se ve směnce objevuje také údaj o její splatnosti. Směnka bez tohoto údaje však nebude neplatná. Nebude-li totiž uveden údaj o splatnosti, platí, že je směnka splatná tzv. na viděnou (vistasměnka). Směnka na viděnou se stává splatnou v okamžiku jejího předložení k placení – musí být předložena k placení do jednoho roku od data vystavení (výstavce může tuto lhůtu zkrátit nebo určit lhůtu delší). Je tomu tak proto, aby v právních vztazích nebyla dlouhodobá právní nejistota. Roční lhůta začíná běžet dnem, který následuje po datu vystavení směnky. Pakliže nebude lhůta dodržena, většinou zaniká závazek dlužníka (výstavce) platit.

Výstavce také může určit, že směnka na viděnou nesmí být předložena k placení před určitým dnem (v tomto případě začíná lhůta k předložení od tohoto dne). Směnka může být k placení řádně předložena pouze v pracovní den v době od deváté hodiny ranní do šesté hodiny večerní.

Další podstatnou náležitostí směnky je platební místo – nejlépe uvedením formulace, která obsahuje určitý geografický údaj – „splatno v Plzni“ (nemusí být uvedena čtvrť, ulice), či jinak – „splatno v místě vystavení“, „splatno v sídle dlužníka“ apod. Text nesmí vzbuzovat pochybnosti o tom, že uvedený místní údaj je skutečně údajem o platebním místě. Není-li platební místo určeno, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště.

Ten, komu má být placeno, se nazývá remitent (nebo také asignatář, první směnečný věřitel). Ve směnce musí být uvedeno jeho jméno, nestačí jeho zprostředkované označení (např. nejstarší bratr paní XZ). Jménem se má na mysli nejčastěji křestní jméno a příjmení (přípustný je i pseudonym), u právnických osob pak jejich název.

Směnka musí obsahovat rovněž datum a místo vystavení směnky.