Nacházíte se: Zbynekmlcoch.cz Medicína Ostatní obory Otrava rtutí - příznaky, projevy, léčba, prevence, amalgám

Sponzorované odkazy:

  • Luštitelské časopisy

Slovník - hledej:

lékařský
cizí slova
česko-anglický
anglicko-český

Předpověď počasí

Počasí dnes Počasí zítra Počasí pozítří
Další dny...

Vyzkoušejte:

SMS ZDARMA

T-mobile
Telefonica O2

Počet stránek v systému

7301

Jsme na Facebooku

Staňte se fanouškem na facebooku
Denně info o nových článcích tohoto webu na facebooku!

Web běží na serveru:

WEDOS

Otrava rtutí - příznaky, projevy, léčba, prevence, amalgám Email
Čtvrtek, 24. červenec 2008 | Vložil: MUDr. Zbyněk Mlčoch | Zobrazeno: 68189x

otrava_rtuti_lecba_priznaky_symptomy.jpg Rtuť je jediný tekutý kov. Využíváme ji pro svou potřebu a platí u ní totéž co u ohně - dobrý sluha, ale zlý pán. Článek se zaměřuje na rtuť a její působení na zdraví, především se věnuje otravě a léčbě intoxikace.

 

___

___

Rtuť - informace

Rtuť, chemická značka Hg, lat. Hydrargyrum je těžký, toxický kovový prvek. Slouží jako součást slitin (amalgámů) a jako náplň různých přístrojů (teploměry, barometry). Je jediným kovem, který je za normálních podmínek kapalný.

Rtuť je kapalný kovový prvek stříbřitě bílé barvy. Je nápadně těžká a dobře vede elektrický proud. Patří mezi přechodné prvky, které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství Hg+1 (kovalentní vazba rtuť-rtuť) a Hg+2, přičemž vlastnosti sloučeni rtuťných se podobají sloučeninám stříbrným, zatímco rtuťnaté soli připomínají spíše sloučeniny měďnaté.

Z minerálních kyselin je rtuť dobře rozpustná v kyselině dusičné za vývoje oxidů dusíku. Na vzduchu je rtuť neomezeně stálá, velmi ochotně však reaguje s elementární sírou a halogeny.

S některými kovy tvoří kapalné i pevné slitiny – amalgámy. Zvláště snadno vzniká amalgám zlata a rtuť proto vzbuzovala již odedávna zájem alchymistů, kteří věřili, že s její pomocí vytvoří zlato i z jiných prvků pomocí tzv. transmutace.

 

Výskyt a výroba rtuti

V zemské kůře je rtuť velmi vzácná. Průměrný obsah činí kolem 0,1–0,3 mg/kg. I v mořské vodě je její koncentrace téměř na hranici měřitelnosti - 0,03 mikrogramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom rtuti přibližně 120 miliard atomů vodíku.

V přírodě se rtuť vyskytuje poměrně vzácně i jako elementární prvek. Hlavním minerálem a zdrojem pro výrobu je však sulfid rtuťnatý, HgS, česky rumělka neboli cinabarit. Největší světová ložiska tohoto nerostu nacházejí ve Španělsku, Slovinsku, Itálii, USA a Rusku.

 

Průběh intoxikace otravy rtutí

Toxický účinek rtuti a jejích sloučenin je převážně dán reakcí rtuťnatého iontu s SH-skupinami biomolekul s následnou změnou permeability (prostupnosti) buněčných membrán a poškozením nitrobuněčných enzymů. V metabolismu i toxickém působení elementární rtuti a jejích anorganických a organických sloučenin existují významné rozdíly. Elementární rtuť je v organismu rychle oxidována na Hg2+, fenylrtuť nebo metoxyetylrtuť se snadno v organismu štěpí a uvolňují se ionty Hg2+, metylrtuť se může demetylovat. Anorganické sloučeniny rtuti se mohou metylovat působením střevní mikrobiální flory. K transformaci jedné formy rtuti v druhou dochází v organismu nestejně rychle a v různém rozsahu. Alkylsloučeniny rtuti s krátkým řetězcem (metylrtuť) jsou relativně více odolné vůči biotransformaci na rozdíl od arysloučenin rtuti (fenylrtuť).

 

Příznaky, projevy otravy rtutí

Jak se projevuje otrava rtutí se dozvíte na webu www.priznaky-projevy.cz zde.

Akutní otrava rtutí:

Při masivní expozici parám kovové rtuti nebo aerosolu dochází k akutnímu poškození dýchacích cest různého stupně a rozsahu (až toxický otok, tedy edém plic). Po požití rozpustných anorganických solí (sublimát, oxycyanát) jsou příznaky poškození trávicího traktu (bolesti, zvracení, průjem s příměsí krve, šok), po latenci 1 - 3 dnů projevy ledvinové dysfunkce (polyurie - tedy nadměrný výdej moči, poté oligurie až anurie - tedy zpomalení až zástava močení) s příznaky kolitidy a stomatitidy (po resorpci sliznicí či kůží jsou projevy renální insuficience obdobné). Fenylrtuť a metoxyetylrtuť mohou způsobit poškození v místě styku s kůží nebo sliznicí, při inhalaci dochází k poškození plicní tkáně. Mezi akutní a chronickou intoxikací alkylsloučeninami rtuti nejsou žádné ostré rozdíly.

Chronická otrava rtutí:

Při chronické expozici parám kovové rtuti je kritickým orgánem mozek (příznaky se zpočátku podobají neurastenickému syndromu - slabostí, únavou, bolestmi hlavy, závratěmi, nechutenstvím, poklesem hmotnosti, poruchami trávení - jde o tzv. mikromerkurialismus). Později se vyvíjí charakteristická trias příznaků - gingivitis, tremor (jemné svalové chvění přerušované hrubším třesem, třes je intenčního charakteru tzn. že je horší při cílení na předmět, třes se projevuje i při psaní, postihuje prsty, rty, jazyk, oční víčka). Je přítomen eretismus (tj. změna chování, výbušnost nebo deprese a ztráta paměti). Chronická otrava výhradně anorganickými sloučeninami rtuti je málo pravděpodobná a zahrnuje většinou i expozici parám elementární rtuti (popsán byl nefrotický syndrom - tedy závažné poškození ledvin, zvýšená sekrece slin, záněty dásní).

U malých dětí byla popsána "růžová nemoc" (akrodynie) po aplikacích rtuťových mastí patrně jako projev senzibilizace (exantém - vyrážka, zimnice, otoky, loupání kůže, vypadávání vlasů, ulcerace - vředovatění, hyperkeratózy a hyperplazie na periferii končetin). Při vzácné chronické intoxikaci fenylrtutí převládá postižení ledvin (proteinurie) a jater.

Kritickým orgánem při chronické perorální či inhalační expozici alkylrtuti (metylrtuti, etylrtuti) je mozek a mozeček - s latencí týdnů až několika měsíců začíná brnění konců rukou (prsty) a dysestézie, postupně se přidává porucha cílených pohybů (ataxie), sakadovaná řeč, apraxie (nešikovnost ruky) při drobných pohybech prstů a koncentrické zužování zorného pole často provázené korovou hluchotou, úporné thalamické bolesti, stavy agitovanosti střídající se se stavy apatie při dlouho zachovaném vědomí, později dochází k poruchám polykání.

Při tradované "minamatské nemoci" (intoxikace metylrtutí) byly zaznamenány pre- i postnatální intoxikace s výrazným postižením nervového systému dětí. Ze rtuti a všech jejích sloučenin se považuje za možný lidský karcinogen pouze metylrtuť.

 

Zdravotní rizika rtuti

Rtuť patří mezi prvky, jejichž vliv na zdravotní stav lidského organismu je jednoznačně negativní. Je, stejně jako podobně se chovající kadmium kumulativním jedem. Z organismu se vylučuje jen velmi pozvolna a obtížně, jeho většina se přitom koncentruje především v ledvinách a v menší míře i v játrech a slezině. Bylo prokázáno, že rtuť může v ledvinách setrvat až desítky let. Právě ty jsou při chronické otravě rtutí nejvíce ohroženy.

Projevy chronické otravy bývají často nespecifické - od studených končetin, vypadávání vlasů, přes zažívací poruchy, různé neurologické a psychické potíže až po závažné stavy jako např. chudokrevnost, léčbě odporující chronická candidóza, revmatické choroby či onemocnění ledvin. Při jednorázové vysoké dávce rtuti se dostavují bolesti břicha, průjmy a zvracení.

Do organismu se rtuť dostává dvěma cestami – v potravě a dýcháním. Z potravin jsou rizikovým faktorem především vnitřnosti (játra, ledviny) nebo ryby, které byly kontaminovány rtutí při svém růstu. Rizikové mohou být i zemědělské plodiny, pěstované na půdě zamořené rtuťnatými sloučeninami ať již z průmyslových zdrojů nebo nevhodně použitými přípravky k hubení zemědělských škůdců.

Zvláště nebezpečné jsou organokovové sloučeniny rtuti, které se mohou snadno dostat do živých tkání a to například i pouhým stykem s pokožkou. Tyto sloučeniny se mohou dostávat do životního prostředí např. rozkladem různých organických sloučenin s obsahem rtuti nebo i metabolickými pochody mikroorganizmů při styku s rtutí. Nejčastěji uváděným příkladem je dimethylrtuť, (CH3)-Hg-(CH3), kde je jako smrtelná dávka pro dospělého člověka uváděno již 0,1 ml této kapalné substance.

Sporná je otázka dlouhodobého působení amalgámových zubních plomb, které někteří lékaři prohlašují za zcela neškodně a jiní proti nim hystericky zbrojí. Praktické zkušenosti hovoří spíše pro relativní neškodnost těchto zubních výplní, protože v uplynulých desítkách let bylo aplikováno stovky milionů těchto plomb milionům a milionům pacientů a přitom se nesetkáváme s projevy masové chronické otravy rtutí u (především) starších ročníků v populaci. Diskutabilnější je v tomto případě spíše rtuť, která se uvolňuje do atmosféry při zpopelňování těchto osob v krematoriích, což je stále častější způsob pohřbu.
(Více o amalgámu viz níže.)

Toxicita jednotlivých sloučenin je závislá především na jejich rozpustnosti ve vodě. Z tohoto pohledu jsou nejvíce rizikové sloučeniny dvojmocné rtuti Hg+2, které jsou nebo spíše bývaly užívány jako jedy pro hubení hlodavců a jiných zemědělských škůdců. Naopak toxicita samotné elementární rtuti je prakticky nulová, protože jen obtížně vniká do organických tkání. Mnohem škodlivější jsou její páry, které se však do atmosféry dostávají velmi pomalu (viz bod varu rtuti). Přesto se však doporučuje přechovávat v laboratoři rtuť, kterou nelze uzavřít do utěsněné nádoby (polarografické rezervoáry), překrytou vrstvou destilované vody.

Minimální škodlivost elementární rtuti dokazuje kuriózní příklad nepovedené sebevraždy, kdy si potenciální sebevrah vstříkl injekčně několik mililitrů rtuti do žíly. Protože pH lidské krve nedovoluje rozpouštění kovové rtuti, nestalo se naprosto nic. Rtuť nakonec skončila v srdci „sebevraha“ a on s ní žil ještě řadu dalších let.

Občas se stáváme svědky i naprostého amatérismu teoreticky vyškolených „odborníků“, kteří rozlitou rtuť odstraňují ve zbytečně těžkých protichemických oblecích, určených pro situace jako teroristické napadení nervovými jedy a podobné katastrofické scénáře.

 

Kde se vyskytuje rtuť - potraviny, průmysl, příroda, předměty

Potraviny: ryby, plody moře houby.

Průmysl a životní prostředí: barometr, teploměr, výroba chloru, tiskařská čerň, inkoust (výroba), fungicidy (protiplísňové prostředky používané na obilí, louky, květiny), zpracování kůže, prostředky na ochranu dřeva, odpadní voda, usazeniny z odpadních vod, klimatizační zařízení, filtry, krematoria, chemické laboratoře, postupy při světlotisku, spalovny odpadů, neonové zářivky, zrcadla, výroba papíru, závody na potisk tkanin, změkčovadla.

Užitkové předměty: amalgamové zubní výplně, baterie, bělicí krémy, podlahový vosk, lešticí prostředky, dezinfekční přípravky (například Mercurasept), barvy, plstěné látky, náplasti, keramika, konzervační látky (oční kapky, roztok na kontaktní čočky, nosní kapky, očkovací látky), kosmetika, prostředky na barvení kůže, osivo, tetovací barvy.

Použití rtuti v lékařství bylo kontroverzním bodem diskuse už za časů Paracelsových. Sám Paracelsus dává jasné instrukce k léčbě akutních chronických otrav způsobených rtutí. Věnuje těmto onemocněním celou jednu knihu a kritizuje neznalost lékařů, kteří rtuť používají při léčbě.

 

A co amalgám v našich zubech?

Zubní lékařství - neškodné až do doby, než se ukáže, že je nebezpečné

Co byste řekli tomu, kdybyste slyšeli, že si lékaři vybrali jednu z nejjedovatějších látek, kterou člověk zná, neobtěžovali se ji vyzkoušet, pak ji nastálo vkládali do vašeho těla a ustavičně trvali na tom, že neexistuje žádné nebezpečí a že vám to nemůže uškodit?

Amalgam, což doslova znamená "smíchán s rtuti", byl jako zubní výplň objeven na konci 19.století jako levná sloučenina, která měla nahradit zlato, jež bylo velice drahé, a olovo, které bylo považováno za velice nebezpečné. Tehdejší společnosti zubařů sice dlouho diskutovaly, zda mají rtuťnaté amalgámové výplně používat a došly k závěru, že by se měly vyřadit. Jenže amalgám byl proti ostatním materiálům té doby o tolik levnější, že byl zprvu přijat u těch zubařů, jejichž pacienti byli chudí, a navíc byl povýšen na politický problém - takovou plombu si může dovolit každý. V době zavedení amalgámu neexistovalo žádné bezpečnostní testování - nic z toho, co je v dnešní době nutné k zavedení nového léku či léčebného prostředku. A amalgám se ze setrvačnosti a ze zvyku používá dodnes...

Kdyby znalosti, které jsou o amalgámu známy dnes, byly předloženy jakémukoli úřadu pro potraviny a léky v jakékoli zemi, neprošly by ani požadovanými testy na zvířatech, natož na lidech.

Rtuť je pro člověka mimořádně jedovatá látka. Uznávané toxikologické středisko University of Tennessee, které klasifikuje jedy podle jejich letální (smrtící) toxicity pro člověka, hodnotí rtuť číslem 1600, přičemž nejsmrtelnější jed plutonium má známku 1900. Toto hodnocení řadí rtuť mezi nejjedovatější látky, které člověk zná. Když světová zdravotnická organice požádala o názor světové odborníky na toxikologii rtuti, tak ti po prozkoumání vědecké literatury uzavřeli, že největší denní příjem rtuti u lidí pochází z amalgámových plomb. Vypočítali, že člověk denně přijme a zadrží 3 až 17 mcg rtuti ze zubních plomb a jen 2,6 mcg z ryb, mořských produktů, dalších potravin, vzduchu a vody. Doktor Lars Freiberg, hlavní poradce Světové zdravotnické organizace v záležitostech bezpečnosti rtuti a světová autorita v oblasti toxikologie rtuti prohlásil: "Neexistuje žádné bezpečné množství rtuti".

Zubní lékaři přinášejí sami na sobě obrovské množství důkazu o otravách rtuti - pitevní protokoly zubařů ukazují na vyšší koncentrace tohoto kovu v hypofýze s ostatní populaci. Všichni stomatologičtí mají vyšší koncentrace rtuti v centrálním nervovém systému, ledvinách a ve žlázách s vnitřní sekreci. Početné výzkumy dokazují, že rtuťové páry se neustále z výplní uvolňují, zvláště při žvýkaní a při konzumací horkých a kyselých pokrmů. Žvýkání zvyšuje v prostoru úst obsah rtuti šestkrát a samozřejmě čím více máte plomb, tím více rtuti se uvolňuje. Vstřebatelnost se blíží 90 procentům, z nichž se 74 procent zadržuje v plících. A již za deset minut se 30 procent rtuti vstřebané do plic dostane do krve. Dál se velice rychle velké množství rtuti soustředí v játrech a ledvinách, kde působí doslova jak časovaný jed.

 


Onemocnění, která mohou souviset s amalgámem.

Rtuť a imunitní systém
Zdá se, že rtuť z amalgámových výplní snižuje počet T-lymfocytů, jedné z nejdůležitějších složek našeho imunitního systému, což může vést k autoimunitní onemocněním, jako je roztroušená skleróza, lypus erythematodes (chronická zánětlivá choroba), zánětlivé onemocnění střev a pod.

Množství výzkumů a nejrůznější studie prováděné po celém světě potvrzují, že amalgám hraje roli jako příčina nebo zhoršující činitel alergií, autoimunitních chorob a i leukémie. V podstatě se ukázalo, že abnormality v buňkách bílé krevní řady, které se nacházejí take u leukémie, se po řádném odstranění plomb normalizovaly.


Myalgická encefalomyelitis a roztroušená skleróza
Není vyloučen ani vztah mezi otravou rtuti z amalgámových plomb a ME(Myalgická encefalomyelitida) a též roztroušenou sklerózou (RS) a dalšími sklerozujícími chorobami, jako je zhoubné onemocnění ALS. Britský lékař Patrick Kingsley, známý svými pracemi o RS a rakovině, a Hal Huggis ze Spojených států léčili stovky obětí RS a téměř vždy našli důkaz otravy rtutí. Kromě toho mnoho pacientů přecitlivělých na amalgám vykazuje klasické příznaky RS: pocit necitlivosti a brnění končetin, píchání v obličeji, chvění nebo třes rukou a nohou.


Únava

Otrava rtutí způsobuje také často nevysvětlitelnou chronickou únavu. Rtuť zasahuje do schopnosti červených krvinek přenášet kyslík - u většiny pacientů, kterým je proveden "oxyhemoglobinový test", je transportní schopnost červených krvinek přibližně poloviční, než by měla být. To vysvětluje, proč jsou chronicky unavení, ačkoli mají normální hladinu hemoglobinu.

Amalgám v těhotenství
Amalgamové plomby u těhotných žen mohou ovlivnit také rostoucí plod. Před několika lety provedené studie dokázaly, že rtuť z matčiných výplní prostupuje přes placentární bariéru a usazuje se v mozku jejího dosud nenarozeného dítěte.Při pokusu s březími ovcemi, kterým bly vložen amalgam do stoliček, byla již po třech dnech rtuť zjištěná v krvi plodů a plodové vodě. O 16 dnů později se rtuť objevila v hypofýze, játrech, ledvinách a částečně také v placentě. Za 33 dnů měla většina mláďat vyšší hladina rtuti než jejich matky. A během kojení měly matky v mléce osmkrát více rtuti než v krvi.


A další ...
Existují též důkazy, že amalgámové výplně mohou ovlivnit plodnost, padání vlasů, alergie, zažívací potíže, mohou způsobit či zhoršit plísně - kandidózu, candidu albicans (způsobuje např. afty), Alzheimrovu chorobu a další.

 

Ekologická rizika rtuti

Rtuť vypuštěná do životního prostředí představuje vážné riziko. Je schopna putovat na velké vzdálenosti a kontaminovat vodu a půdu i tisíce kilometrů daleko od zdroje znečištění. V Evropě se daří snižovat znečištění rtutí, ale její vypouštěné množství stále zůstává příliš velké.

 

Prevence otravy rtutí v továrnách a provozech, biologická ochrana

Při úpravě rtuťových rud se musí zajistit dokonalá ventilace u drtičů, mlýnů a v úpravnách a pokud možno bezprašné prostředí kropením rud a koncentrátů při dopravě apod. Při zpracovávání rtuťových koncentrátů je třeba zajistit naprostou těsnost pražicích pecí (uzavíracího zařízení při zavážení i vyprazdňování pecí, mechanizace a automatizace všech prací u pecí), řádnou funkci zařízení určených k zachycování prachu a zařízení kondenzačního (vzduchotěsného uzávěru u zařízení na zachycování prachu, rosení odcházejících plynů) a úplnou mechanizaci zpracování rtuťové černě.

Kromě těchto technických opatření se kontroluje v ovzduší provozních místností koncentrace rtuti, dodržuje se osobní hygiena pracujících, soustavně se omývají stěny a stropy horkým mýdlovým roztokem nebo roztokem manganistanu draselného, závody jsou vybavovány sprchovými lázněmi, každodenně se čistí zvlášť upravené pracovní obleky atd.

Ochranou proti otravě párami rtuti je též požívání tuku (slaniny) a mléka.

Velká většina sloučenin rtuti účinkuje v zažívacím traktu jako prudký jed. Naproti tomu větší množství kapalné rtuti nepůsobí vážnější následky, působí jen projímavě.

 

Léčba otravy rtutí:

U akutního poškození dýchacích cest parami rtuti klid na lůžku, antitusika, mukolytika, inhalace, případně širokospektrá antibiotika, antiedematózní léčba. Chronická intoxikace vyžaduje chelatační terapii DMPS (dimerkaptopropan sulfonát sodný ) nebo dimerkaprolem a podpůrnou neurologickou léčbu.Při perorální intoxikaci anorganickými solemi (sublimát, oxycyanát) je nutné podat mléko s rozšlehaným vaječným bílkem (tvorba Hg-albuminátu) a vyvolat zvracení, případně co nejdříve výplach žaludku. Indikováno je podání DMPS nebo dimerkaptopropanolu opakovaně, protišoková léčba, forsírovaná diuréza, při selhání ledvin hemodialýza. Při léčení otravy organickými sloučeninami rtuti je účinný DMPS, lze použít i kyselinu 2,3-dimerkaptojantarovou (DMSA).
 
Share on Myspace
Chci se zeptat, diskutovat...
Dům bylinek
CHORVATSKO - dovolená za neuvěřitelné ceny
--------------------------------------- BIOPOTRAVINY ESHOP
---------------------------------------
Přidat odkaz
Bezplatná právní poradna

Psychotesty online

Alkoholik

Kuřákova plíce

Moje starosti

Příznaky a projevy nemocí

Bylinky pro všechny