Zamyšlení

Je jí 92 let. To, co tato žena říká, je velký dar moudrosti pro každého posluchače. Je nevelké postavy, křehké tělesné konstrukce. Nicméně ani ve svých 92 letech paní Maria Jiló nijak nenaplňuje obvyklou představu o dvaadevadesátileté stařence. Vždy je elegantní, upravená. Každé ráno se lehce nalíčí. V tom jí nezabrání ani už dost zesláblý zrak. Ani v časných hodinách ji nezastihnete neučesanou nebo nedbale oblečenou.

___

___

Buď se svět mění, nebo stárnu. Dřív kamarádi na běžnou kontrolní otázku „Jak se máš?“ nejčastěji spustili o dětech a ženě, o mejdanech nebo nákupech, teď nejčastěji spustí o práci: „Makám jako šroub, každý den od nevidím do nevidím.“

___

___

Stavil jsem se dnes cestou na vrakovišti, jestli tam nemají drobnost na můj dopravní prostředek. Cestou lemovanou hromadami starých aut jsem došel k dílně, byla otevřená, ale nikdo v ní nebyl. V téměř hřbitovním tichu se všude povalovalo mnoho nejrůznějších částí vymontovaných z aut, ležíce ve špíně na černé podlaze od letitých nánosů oleje. Po chvíli vešel člověk ve špinavých montérkách, pozdravil jsem.

___

___

Často nám největší uspokojení přináší to, co můžeme ochutnat, ohmatat nebo vdechnout s oblíbenou vůní. Pro ty, kdo jsou vnímaví a umějí nacházet štěstí v maličkostech, přinášíme následující seznam. Někdy ke zvednutí nálady opravdu stačí. 

___

___

Jeden bohatý otec poslal svého syna na venkov, aby viděl, co to je opravdová chudoba. Syn strávil tři dny v rolnické rodině a pak se vrátil domů. Otec se ptal: Tak co, líbilo se ti tam?“ Syn odpověděl: „Líbilo.“ "V čem se jejich život liší od našeho?“, – vyptával se otec.

___

___

Jednou jsem si jako tak mnoho jiných lidí náhle uvědomila, že od jisté doby se můj život podobá honu – nekonečnému, nesmyslnému a nelítostnému. Každý můj den začíná zimničným pocitem „Hlavně to všechno stihnout!“ a končí zklamaným „Já jsem zas nic nestihla…“. Taky jste si všimli, jak neúprosně se v posledních letech zrychluje životní tempo?

___

___

Zapomeňte na 10 lží, které jste pokládali za pravdu. Třeba o tom, že být bez partnera znamená vždy osamělost, že štěstí znamená že máte vše co chcete, že život musí jít přesně určeným způsobem, že skvělý život mají jen vyvolení lidé nebo že těžké časy jsou čistě negativní věc. Nemusí to tak být. 

___

___

"Neměl jsem naše poslouchat a jít na medicínu, – stěžuje si kamarád. Teď budu celý život dělat práci, kterou nesnáším. Dneska už těžko co změním." Kamarádovi je 31 let. Pouhých 31, pane bože! Úplné dítě. Má před sebou celý život. A už nad ním dělá křížek. Bude se trápit, vylívat si vztek na nevinných pacientech a počítat roky do důchodu.

___

___

Jana Wericha (1905 – 1980) snad nemusím dlouze představovat. Patřil mezi největší a nejváženější skvosty československé kultury 20. století. Do kulturního povědomí se dostal v polovině 20. let společně se svým kamarádem Jiřím Voskovcem. Oba vystudovali práva, ale oba to táhlo k divadlu. A tak se zrodil umělec, který přesto, že patří k našim největším hercům, je zároveň i jedním nejvíce nevyužitým. Doba nepřála.

___

___

Představte si, že vám každé ráno dá banka na účet osmdesát šest tisíc čtyři sta eur. Musíte jen dodržet dvě podmínky. První je, že co jste přes den neminuli, na konci dne z účtu zmizí. Nemůžete lhát, nemůžete tu částku převést na jiný účet, můžete ji pouze utratit, ale každé ráno, když se vzbudíte, máte otevřený nový účet s dalšími osmdesát šest tisíc čtyři sta eury na nový den.

___

___