Byl jsem se tedy podívat na představení Čarodějky ze Solemu v Moravském divadle v Olomouci.

Podle znalců šlo co se týče kvality o průměrné dílo, avšak lidské výkony herců byly vynikající, úžasné, fascinující! Už v první minutě jsem pochopil, že oněch 180 Kč, které byly za lístek vydány byly naprosto na místě. Zatímco v kině zaplatíte kolem stokoruny za to, že něco pustí z DVD, tady jsou skuteční lidé, kteří se museli naučit obrovské množství textu a to jak, kdy a kam se mají např. postavit, kdy upadnout na zem, kdy otevřít dveře a pamatují si i to, kam bude zrovna svítit světlo, na koho ukázat rukou, kde leží jaká rekvizita nebo jaké budou zrovna znít zvukové efekty z reproduktorů. Naprosto před těmito lidmi smekám. Jsou to mistři herci.

Mám paměť průměrnou, ale to co dovedou oni, to je prostě fascinující. Ale nejde jen o paměť. Jejich výkony, emotivita, afektivita, intonace hlasu, procítěnost konkrétních okamžiků. Zkrátka a dobře – tomu co říkají naprosto věříte, v tu danou chvíli je to prostě realita a nedá se o tom pochybovat. Psycholog by se jen velmi velmi těžko dokázal zorientovat co jsou to za osobnosti v normálním běžném životě.

Můj závěr tedy zní: milí milovníci kina, DVD, televize, pokud jste nebyli dlouho, jděte někdy i do divadla. Je to něco, co vás posune někam jinam v náhledu na realitu nereálného.