Němí mají tu výhodu, že ze sebe neudělají truhlíky tak snadno jako ti, co mluvit mohou, ba dokonce musejí - ve společnosti, na jednáních apod. Samozřejmě, že je důležité hlavně to, co říkáte. Chcete-li však na své okolí zapůsobit co nejlépe, je také velmi podstatné, jak to říkáte.

___

___

Vzpomeňte na Lízu Doolitlovou z Pygmalionu - poté, co ji profesor Higgins naučí správně vyslovovat, mluvit spisovně a vůbec se kultivovaně projevovat, vystačí ve společnosti jen s hrstkou banálních či zdvořilostních frází. Kdyby hovořila jako původně, tedy jako holka z ulice, byla by společensky nemožná, byť by třeba její promluvy přetékaly hlubokými a inteligentními myšlenkami. Proto je důležité naučit se správně mluvit - pomůže vám to k úspěchu v mnoha profesích (prodavačky v lepších obchodech, pracovnice jednající s klienty v reklamních, marketingových, realitních a dalších agenturách, referentky všech možných úřadů, zaměstnankyně státní správy, političky, lektorky kurzů, učitelky všech stupňů, manažerky atd.) a zvýší to vaši celkovou úroveň.
Chyby, jakých se při tom lidé nejčastěji dopouštějí, nejsnáze odhalíte sledováním projevů současných českých politiků a političek (zvláště těch "rychlokvašených", s jazýčky dosud neobroušenými zásahem odborníků).

Základní pravidla jak se neztrapnit:

Nepoužívejte vulgarizmy - nejen ty doopravdy drsné (příklady jistě netřeba uvádět), ale ani ty, které se v soukromí sice považují za celkem nevinné (sranda, krucinál, volovina...), ale ve společnosti vadí.
Tip: Najděte si vlastní slova, jimiž je v exponovaných situacích nahradíte tak, aby všichni pochopili, že výraz má být ostřejší, ale zároveň není hrubý - bude-li naopak vtipný, tím lépe.

Mluvte hovorově, ale přitom spisovně (hovorová čeština je jedna z forem spisovné češtiny!) - chce to cvik, ale dokáže se to naučit každý. Nesnažte se však zapůsobit knížním či archaickým jazykem (to je jednak směšné, a jednak to důsledně stejně nezvládnete).
Tip: V rámci tréninku hovořte spisovně i doma v nejužším soukromí, ba i v duchu sama k sobě - osvojíte si to rychleji.

Ovládněte se v uplatňování krajových jazykových "libůstek" ("hloupej" místo "hloupý", "já tě povídám" místo "já ti povídám", "chováme králíci" místo "králíky", nemluvě o "šalinkartě'' apod.).
Tip: Když už vám to ujede, tak raději dokončete větu v tomtéž duchu. Je lepší říci: "Já jsem hloupej a ty chytrej," než vytvořit hybrid typu: "Já jsem hloupej a ty jsi chytrý."

Slangové výrazy volte jen ve zcela neformálním prostředí, kde jim vskutku všichni rozumějí a nevadí jim to, a zkomoleniny z cizích jazyků (dříve hlavně z němčiny, dnes převážně z angličtiny) používejte co nejméně, nejlépe vůbec.
Tip: Pokud byste "olajkovali" možnost, že se děti kvůli .sívíčku'' jednou uplatní na nějakém vyšším .Jevlu" třeba v "píáru", tak s ními doma mluvte správně česky!

Cizí slova do svého projevu zařazujte jenom tehdy, když víte naprosto jistě, co přesně znamenají, a umíte-li je správně vyslovit. Navíc dejte pozor, abyste jich nehromadili moc najednou - není to známka vaší vzdělanosti, spíš to vyvolává dojem, že neumíte najít odpovídající český výraz.
Tip: Mějte po ruce slovník cizích slova raději si v něm ověřujte význam i těch pojmů, o nichž si pouze myslíte, že víte, co správně znamenají.

Snažte se dobře vyslovovat. Přestože jste z Prahy, jistě se dokážete obejít bez širokých ("šerakejch") samohlásek, stejně jako vy, kteří pocházíte z Ostravy, umíte mluvit i jinak než "kratce". Ti z dalších oblastí se zase musejí snažit třeba nevyslovovat ypsilon jako ,,í", nemodulovat věty, jako by šlo o otázku, a tak dále (omlouváme se všem, které jsme nejmenovali) ...
Tip: Nahrajte si svou řeč a pak si ji poslechněte - tak nejlépe poznáte, kde je právě váš kámen úrazu!

Pokud jste pobyli nějaký čas v cizině, jistě najdete lepší způsob, jak na to upozornit, než předstírat, že jste "zapomněli česky" nebo tak neodstranitelně nabyli cizího přízvuku, že to nedokážete překonat. Působí to trapně a směšně!
Tip: Všimněte si, jak perfektně česky mluví řada lidí, kteří odešli do zahraničí před čtyřiceti lety, a chyťte se za nos!

Mohou vám pomoci odborníci?

Snad ano, snad ne - záleží na výběru. Ale každopádně musíte přemýšlet a jednat sami za sebe! Kurzů k vytvoření či změně írnage je tolik, že by člověk musel mít hlavu jak "ministr přes houpačky", aby se v tom vyznal!
Čím se řídit při jejich výběru? V prvním kole už podobou webových stránek, na nichž jsou nabízeny - působí-li samy "bez image", asi to nebude to pravé ... V druhém vlastním selským rozumem. Ve třetím tím, jak zareagují na vaše dotazy ohledně konkrétních cílů výuky - a ty dotazy rozhodně mějte! Jestli jim jejich zodpovídání moc nepůjde, těžko vás toho mnoho naučí. A nakonec: podle referencí vašich známých a přátel (nikoli těch "úžasňáků", jejichž pochvaly vystavují na webu - tomu čert věř).

Tyto kurzy jsou stavěné víceméně podle jednoho kadlubu, který teoreticky stoprocentně funguje, ale vy můžete být prakticky trochu či úplně jiní, než oni předpokládají, takže byste s tím nakonec nemuseli moc pochodit. Problém i magemakerů obvykle spočívá v tom, že vám sice skvěle poradí, co máte udělat, abyste působili jako dokonalí reprezentanti toho či onoho, ale pořádně vás neznají, takže se v navržených modelech mohou snadno "seknout".
Ať už s odborníky nebo bez nich, sledujte všechno, co se týká oblasti, v níž toužíte zapůsobit, a ještě něco navrch! Čím víc toho poznáte, tím lépe se dokážete zorientovat, a možná, že potom sama dokážete udělat lepší dojem než s pomocí sebeznalejšího imagemakera. Dobré rady se však nedoporučuje odmítat - takže si ze všeho, co se kde přínosného dozvíte, vyberte právě to, co bude odpovídat vašim potřebám a vaší osobnosti.