Příběhy o lásce (šťastné, nešťastné, s happy endem, s tragickým koncem, s nevěrami, s protivenstvími atd.) jsou prastaré - skoro by se dalo říci, že to, co dnes označujeme jako „ženská literatura“, existuje skoro stejně dlouho jako vztahy mezi muži a ženami. A odjakživa se to všem sice moc líbilo, ale taky věděli, že ve skutečném životě to většinou chodí jinak.

___

___

Takže při knížkách či filmech si poplačte, zavzdychejte, ale nepovažujte je za příručku, podle níž se máte chovat. Rozhodně není vyloučeno, že to právě s vámi dopadne jako s princeznou z pohádky, ale nespoléhejte na to.

3 nejčastější ženské omyly týkající se vztahů

Je několik způsobů, jak bezpečně pohřbít vztah, který by jinak mohl docela dobře fungovat. Co tedy nikdy nedělat?

1. Ženy předpokládají, že láska, která byla na počátku partnerského vztahu je stabilní, neměnná a trvalá a že mají právo ji očekávat, vyžadovat nebo siji dokonce vynucovat. NE, NE, NE! Lásku si není možné „nárokovat“ a nelze k ní nikoho přemluvit. Navíc pokud se oboustranně cíleně nepěstuje, zajde „na úbytě“.

2. Ženy se domnívají, že když převezmou veškeré starosti, obětují se a ještě si nechají cokoli líbit a všechno snesou, bude si jich muž vážit, ocení to a nikdy je neopustí. NE, NE, NE! Partner si jich naopak vážit přestane, neocení vůbec nic a začne se poohlížet po nějaké jiné, která podle jeho soudu není tak „blbá" (a udřená, naštvaná, nudná...).

3. Ženy jsou přesvědčeny, že když ony samy dokážou věci skoro nemožné jen „pro něj“, mohou tentýž postoj očekávat i od partnera. NE, NE, NE! Muži jsou schopní a ochotní učinit také skoro nemožné, ale pro věc samu, nikoli pro nějakého jiného člověka (byť třeba milovaného). Bajaja na ten skleněný vrch taky lezl proto, aby si dokázal, že to zvládne, nikoli „kvůli princezně". Tak to prostě je, tím se moudrá žena netrápí, ale využije toho!