Jsem manželský poradce. Pracuji se ženami a muži, kteří se v manželství nějak zamotali. A i když důvody se zdají být u každé dvojice jiné, měli by muži vědět, že pokud je příčina v nich, pak obvykle jedna a táž. Puká jim kvůli tomu srdce. Přesto to udělají. Seberou veškerou odvahu a všechny svoje síly. A nechávají muže, s nimiž mají děti, byt, život. A téměř vždycky z jednoho a téhož důvodu.

___

___

Zdroj: Justin Shanfarber, manželský poradce

Ženy odcházejí, protože jejich muž už jaksi… neexistuje. Ne doslova, samozřejmě. Prostě v jejich ženském životě už není přítomen.

Pracuje. Hraje fotbal nebo hry na počítači. Dívá se na televizi. Jezdí rybařit… Seznam bychom mohli velmi dlouho doplňovat.

Manželé, partneři, o kterých tu hovořím, nejsou špatní chlapi. Jsou to dobří lidé. Dobří otcové. O rodinu se starají. Jsou příjemní, sympatičtí. Ale své ženy berou jako něco samozřejmého. Nezajímají se o ně. Jejich ženy v jejich životě vlastně nejsou, přestože zvnějšku všechno vypadá tak, jak má.

Nehodlám tu nikoho odsuzovat. Nechystám se vám říkat co správné je a co není. Mluvím pouze o tom, s čím se denodenně setkávám.

V čem to tedy je?

Vaše žena nepatří k vašemu majetku. Není vaším vlastnictvím. Není povinna milovat vás z celého srdce. Tuhle lásku si musíte zasloužit. Odpracovat si ji. Den po dni, chvilku po chvilce. Stejně, jako si vyděláváte peníze. Musíte si ji vybojovávat. Ne penězi, nebo postavením, ale svou pozorností. Přítelkyně či Vaše manželka musí cítit, že vám není lhostejná. Musí vědět, že její slova a starosti mají pro vás význam. Musí vědět, že jí nasloucháte.

Nepřikyvujte zdvořile a nepřítomně, když vám něco vypravuje. Neuklidňujte ji monotónním „to bude dobrý“. Nehrajte roli ďáblova advokáta. Pokuste se ji vyslechnout. Skutečně, naplno vyslechnout.
Mluvte s ní vždycky s veškerou pozorností. Když ji berete za ruku, věnujte pozornost tomu, co cítíte, jak reaguje vaše ruka. Všímejte si toho, co se děje ve chvíli, kdy se dotýkáte nebo kdy se objímáte. Co se děje ve vašem těle? Co pociťujete? Soustřeďte se na své nejjemnější pocity a emoce (někdy se tomu říká vědomost).

Možná jste na to ale příliš zaneprázdněni. Na něco takového nemáte čas… Ani pět minut?

Pět minut každý den. Neříkám, že to musí stačit k přípravě famózní večeře. Říkám, že každý muž, každý manžel najde denně pět minut, které by naprosto a beze zbytku věnoval svojí ženě.

Vsadím se, že hned, jak tohle vyzkoušíte, pocítíte něco, co jste necítili už dávno. Možná dokonce objevíte úplně nové příchutě, které život nabízí. A vaše manželství či partnerství bude zachráněno.