Náhodné stránky webu
- (11.01.2009) Vzor smutečního projevu, proslovu, řeči na pohřbu - text zdarma ke stažení
- (27.12.2015) Horoskop na celý rok 2016 - RAK (láska, práce, peníze, zdraví, rodina)
- (30.06.2008) Mýty, pověry a fakta o tucích - jsou margaríny a máslo zdravé?
- (14.12.2008) Svědečné, výše svědečného, kdy má svědek nárok
- (31.03.2012) Ostosarkom, sarkom kosti - příznaky, projevy, symptomy
Sponzorované odkazy:
Slovník - hledej:
Předpověď počasí



Další dny...
Počet stránek v systému
Nespěchejte s rozchodem - single život má výhody, ale může v něm být smutno, pusto a prázdno |
![]() |
Úterý, 06. říjen 2015 | Vložil: MUDr. Zbyněk Mlčoch | Zobrazeno: 3078x |
___ ___ Do té doby jsme spolu byli přes čtyři roky a celou tu dobu byl náš vztah opravdu pevný. Byli jsme schopni trávit spolu čtyřiadvacet hodin denně po dlouhou řadu dní a nebyli jsme jeden druhým unaveni. Jedli jsme, spali, courali po ulicích, chodili do kina, koukali na televizi, snili, chodili na návštěvy, vedli dlouhé rozhovory o všem možném, hráli hry na playstation, mazlili se a kočkovali. Všechno v naprostém souladu a vzájemném porozumění. Jako by jeden byl odrazem druhého – a naopak. Jasně, že za skoro pět let jsme se ocitli i v různých těžkých situacích. Vzpomínám si, jak jsem ji nesl se zlomenou nohou do nemocnice… Jak mě podporovala při mých opakovaných propadácích, kdy se mi nedařilo a byl jsem z toho na hlavu. Občas došlo na pláč i odpouštění, pochybovali jsme jeden o druhém i o sobě samých… Ale ať se dělo cokoli, nemohli jsme jeden bez druhého být déle než den. Od světa jsme se vlastně úplně abstrahovali a sotva jsme vůbec stíhali vnímat, co se kolem děje; měli jsme jen velmi nejasnou představu o tom, jak žijí ostatní. Když jsme vyšli někam mezi lidi, setkávali jsme se občas se situací, že někdo někoho miloval a ten druhý se milovat jenom nechal. A tak spolu žili… Nic takového jsme u sebe neznali. Když nám o tom někdo vyprávěl, uměli jsme jen krčit rameny. Při každém návratu do svého maličkého světa jsme si říkali, že my se milujeme oba, každý z nás stejně silně a tak, jak nikdo jiný nikoho rád nemá. Věřili jsme tomu, byli jsme o tom pevně přesvědčeni. I když jsme měli někdy spory, nebyly důležité. Uběhlo čtyři a půl roku a najednou se nám zdálo, že naše city nějak odumřely. Že už nejsme takoví, jako dřív, jací bychom být měli, že už to není ten ideál, že vášeň vyprchala a možná bychom se měli raději rozejít. Připadalo nám tenkrát, že jsme jako plachetnice, které se pouštějí na otevřené moře, měli jsme za to, že svět je plný dobrých a cenných lidí. Lidí, kteří přinejmenším nebudou horší, než my dva. Měli jsme se za mladé, pěkné a perspektivní lidi a mysleli jsme, že najít si někoho nebude nic složitého, vždyť je kde vybírat! Jednu dobu jsem se pohyboval kolem soutěží krásy, znal jsem a ještě znám dost těch děvčat. Člověk by čekal pohádkové osudy, šťastná manželství, harmonii a růžové obláčky… Ale drtivá většina z nich je sama. V té mužské partě, s níž se většinou stýkám, je většina lidí mezi 22 a 35 lety. Vedou si dobře, rádi sportují, vedeme podobný styl života a máme podobný vztah k důležitým věcem. Více než polovina z těch mladých mužů žije sama. Co nechápu, je, že také zcela reálně plánují, že sami zůstanou. Do konce života. Nedávno jsme o tom mluvili s jedním kamarádem, který má za sebou stejně jako já rozchod s dívkou, s níž měli dlouhý pěkný vztah. Říkal mi, že tenkrát si myslel, že si někoho najde, vždyť svět je plných pěkných a zajímavých žen. Ale teď už začíná uvažovat jinak… možnost, že zůstane sám, teď vůbec nevylučuje. Fakt nechápu. Co se to se světem stalo? Kdy došlo k tomu zlomu, proč je najednou víc a víc lidí, kteří jsou a chtějí zůstat single? Máte-li vedle sebe člověka, k němuž cítíte lásku, nesmíte ho opustit. Celý život se obvykle skládá tak z 5-6 lidí, kteří člověku stojí opravdu zato a pokud hvězdy dovolí, jednoho z nich si zamiluje. A když hvězdy nedovolí, možná, že už mu to nikdy nevyjde. Neplýtvejte štěstím a neplýtvejte příležitostmi k němu. Není jich tolik. A později byste hořce litovali. Za těch pět let jsem se naučil vážit si toho, když potkám dívku, která vůbec dokáže vést normální přátelský rozhovor, bavit se, smát se a radovat se ze života. Začal jsem si vážit lidí, kteří dokážou mít vlastní názor, zajímá je ten váš a jsou schopni rozhovoru o světě kolem nás. Je zajímavé, že zjev, kterému obvykle říkáme „normální člověk“ se stal naprostou vzácností. A když narazíte na vlastnosti jako laskavost, úcta, upřímnost, čestnost, je to prostě zázrak. V lásce jsou takové vlastnosti předpokladem, jenomže nějak se ze světa vytrácejí. Ostré lokty, brada vzhůru, jít si za svým ve věčném spěchu a pod tlakem, to je dnešek. To, co tu vedeme, je často jen přežívání… Přesto se ale pokládám za šťastného člověka. Protože jsem v životě měl štěstí. Vlastně – měl – ještě ho mít budu, věřím, mám výdrž a hledám dál.
|