Proč spolu tak často chodí dva lidé, kteří mají úplně odlišné vlastnosti? Psychologové vysvětlují, že hledáme partnera, se kterým se budeme dobře doplňovat a který do vztahu přinese povahové rysy, jež nám chybějí.

"Na začátku jsme upoutáni jinakostí, neznámými partnerovými stránkami," tvrdí psycholožka Julia Onkenová ve své knize Jestliže mě miluješ (vydal Albatros Plus). "Zdrženlivý, spíše uzavřený člověk je jako magnetem přitahován někým, kdo ke druhým přistupuje otevřeně. Ten druhý či ta druhá doplní, co nám chybí. Zřejmě jsme založeni tak, že si vlastnosti, které jsme u sebe neodhalili a nemohli uplatnit, vypůjčujeme u partnera." Jenže někdy může velká odlišnost partnerů odstartovat problémy. Abyste byli oba spokojení, musíte neustále dělat kompromisy. A to vás časem může unavit. Když jste se do sebe zamilovali, nejspíš jste se přes rozdíly svých povah snadno přenesli. Cloumaly s vámi tak prudké city, že jste se bez protestů jeden druhému přizpůsobovali. Jenže jakmile vášeň trochu ochladne, odlišné povahové rysy partnerů začnou víc a víc vyplouvat na povrch. Největší problém nastává, pokud se ve vztahu sejde introvert s extrovertem. Každý totiž potřebuje ke štěstí něco úplně jiného.

Flámy nebo klid?

Největší rozdíl mezi introvertem a extrovertem je v tom, jak relaxují a nabírají nové síly. Tichý a uzavřený introvert si nejvíc odpočine o samotě třeba nad dobrou knížkou, na procházce lesem nebo doma s kocourem na klíně. Otevřený a vstřícný extrovert nejlépe dobije baterky při komunikaci s lidmi. Ke štěstí potřebuje večírky, spoustu nových dojmů, navazování kontaktů. Pokud nejsou rozdílně ladění partneři hodně tolerantní, dřív nebo později dojde na konflikty. Introvert totiž vyžaduje tichá domácí posezení u svíček, zatímco extrovert by chtěl trávit sedm večerů týdně ve společnosti. Introvert rád mlčí a přemýšlí, jenže extrovert touží být středem pozornosti a pořád mluví. "Líbilo se mi, že je s Petrem legrace a že má spoustu přátel, jenže po roce už jsem nemohla vystát, jak mu pořád někdo volá třeba i uprostřed noci," přiznává čtyřiadvacetiletá Denisa. "Seznamuju se těžko a mám jen pár blízkých přátel. Jenže Petr mě neustále tahá na večírky, kde okamžitě zmizí v davu a mě nechá na pospas cizím lidem, se kterými si nemám co říct. Když poslouchám, o čem si povídá se svými kamarády, zdá se mi to příšerně povrchní, což jsem mu jednou pověděla. Hrozně jsme se pohádali."

Co vztah zničí

Pokud chcete lásku udržet, v žádném případě byste neměli partnera za jeho odlišnosti kritizovat. Nikdo nemůže za to, jakou má povahu. Nezapomeňte, že to byly právě protikladné vlastnosti, co vás kdysi na vaší drahé polovičce upoutalo. Nesnažte se jeden druhého předělávat. Je to nejrychlejší cesta k rozchodu. Pokud se jeden z vás podřídí a začne popírat svoje přirozené sklony, bude frustrovaný a bude si ve vztahu připadat jako v kleci. Je také dost pravděpodobné, že pokud by se partner přizpůsobil a změnil se ve vaši kopii, najednou by vás přestal přitahovat. Jeho jedinečnost, která vás kdysi okouzlila, by byla pryč.

Co vztahu prospěje

Vezměte na vědomí, že partneři nemusí žít v totální symbióze. Místo abyste dělali všechno společně za cenu, že se baví jen jeden z vás a druhý trpí, začněte trávit víc času každý sám nebo s přáteli. Promluvte si o tom, co potřebujete ke štěstí. Povězte: "Nebaví mě být pořád mezi lidmi. Potřebuju občas jenom tiše přemýšlet." A domluvte se, že jeden večer v týdnu půjde partner na večírek a vy si zatím uděláte klidný večer pro sebe (anebo naopak). Vezměte na vědomí, že jste každý jiný. A berte to jako výhodu, ne jako komplikaci. Nikdy partnera dokonale nepochopíte, nikdy vás nepřestane překvapovat a tudíž se s ním nikdy nezačnete nudit. Není pravda, že pár by měl splynout v jednu bytost se stejnými zájmy, názory a vlastnostmi. Pokud se naučíte odlišnosti toho druhého respektovat a navzájem si dopřejete prostor, bude vám to spolu klapat.