Skoro každý den mě bez ohlášení přepadne pocit, že se nade mnou vznáší nějaký průšvih. Nevím přesně jaký, ale určitě se k něčemu schyluje. Možná jsem zapomněla na nějakou schůzku. Možná zavolají ze školy, že Rozárce je špatně, a budu ji muset jít vyzvednout. Možná se nám rozbije auto, včera vydávalo divné zvuky. Možná jsem ráno zapomněla vypnou žehličku a možná se taky na mě naštvala kolegyně, kterou jsem včera odbyla, že nemám čas.

___

___

Jo, a už tři týdny jsem nevolala tátovi a ten zub, který včera trochu brněl, by dneska mohl začít pořádně bolet. A už to jede: mírně sevřený žaludek, lehké mrazení v zádech. Nic strašného, jenom tak trochu. Abych nezapomněla, že sice se ještě nic špatného nestalo, ale klidně se zrovna dneska něco stát může. Preventivní strachování je divný koníček, který dokáže zamořit až několik hodin denně.

Takže mi udělalo radost, když jsem narazila na výzkum psychologa Karla Pillemera, který v průběhu deseti let mluvil o životě s patnácti sty seniory. Když se jich ptal, čeho v životě litují, překvapivě hodně se jich shodlo na následujícím:

• “Lituji, že jsem tak velký kus života ztratil(a) zbytečnými starostmi.”
• “Pro strachování je typické, že nastupuje ve chvíli, kdy chybí skutečné stresující situace. Strachujeme se, když není nic konkrétního, čeho bychom se měli obávat,” říká Pillemer.
• “Tento druh strachu – přemílání možných katastrof, které by mohly postihnout nás nebo naše blízké – je zcela odlišný od řešení skutečných problémů.”

Účastníci jeho studie řekli například toto…

“Nevěřte, že strachováním něco vyřešíte nebo něčemu pomůžete. Nevyřešíte nic. Takže s tím přestaňte.”

“Proč, ptám se sám sebe. K čemu mi asi tak bylo dobré, že jsem promýšlel každičkou drobnost, která by mohla dopadnout špatně? Když jsem si uvědomil, že to není k ničemu, zažil jsem těžko popsatelnou svobodu. Moje životní ponaučení je: Přestaňte se obávat toho, co má přijít, a místo toho pusťte dovnitř všechno, co milujete a co vás baví.”

“V práci jsem se dozvěděla, že za tři měsíce se bude propouštět. Během té doby jsem neudělala nic jiného, než že jsem se bála. Otrávila jsem svůj život obsesivními obavami, i když jsem nemohla nijak ovlivnit to, co se stane. Chtěla bych mít ty tři měsíce zpátky!”

“Myslete na to, že všechno pomine. Nemůžete se pořád strachovat, protože to doopravdy ničí vás i váš život. Vždycky, když máte strach z něčeho, s čím nemůžete nic dělat, zastavte se a řekněte si, že to není k ničemu. Žijete stejně vždycky jen v dnešním dnu.”