Syndrom vyhoření lze popsat jako duševní stav, jenž často postihuje ty, kteří profesně neustále přicházejí do styku s lidmi, například zdravotníci, sociální pracovníci, poradci, učitelé apod. Je charakteristický tím, že se dotyčný celkově necítí dobře a je emocionálně, duševně i tělesně vyčerpaný.

Chronicky vyčerpaní jedinci si varovné signály obvykle nepřipouštějí a tají je i před okolím. Zejména když ze své pozice mají pomáhat jiným, protože jim nepřipadá vhodné, aby si stěžovali na zpočátku relativně mírné příznaky, jako jsou úzkost, strach, únava, slabost, nervozita, neschopnost koncentrace, poruchy spánku, bolesti hlavy atd. Nechtějí dát najevo, že si nevědí rady sami se sebou, když pracují s lidmi, kteří mají daleko horší problémy.

Syndrom vyhoření je ve své podstatě plíživé psychické vyčerpání coby důsledek dlouhodobého působení stresujících podnětů. Počáteční nadšení pro práci a uspokojení z výsledků se postupně vytrácejí, stejně jako zájem o klienty či pacienty, jejichž stesky je obtěžují, a odbývají je proto ironickými poznámkami. Podrážděnost střídá skleslost, ztrácejí sebedůvěru a mají pocit vnitřní prázdnoty.

Stres ze zaměstnání si podvědomě „vybíjejí" i na rodinných příslušnících, vyvolávají hádky, bezdůvodně vybuchnou a na všechno reagují podrážděně. Tím se dostávají do dalších stresů, které si zase přenášejí do práce, a ocitají se v bludném kruhu. V některých případech právě harmonické domácí prostředí zmírňuje intenzitu profesní zátěže.

Příznaky syndromu vyhoření

Proces, jehož vyvrcholením je syndrom vyhoření, většinou trvá řadu měsíců až let. Probíhá v několika, různě dlouhých fázích:

• nadšení: člověk má vysoké ideály, pracuje s nadšením a ve všem se angažuje

• stagnace: ideály se mu nedaří realizovat, proto se jich vzdává, a požadavky druhých jej začínají obtěžovat

• frustrace: klienty vnímá negativně a práce mu přináší jen zklamaní

• apatie: mezi ním a klientem zavládne nepřátelství, vyhýbá se debatám s kolegy a jakýmkoliv aktivitám

• syndrom vyhoření: stadium úplného vyčerpání, kdy postrádá smysl práce i života, stává se cynickým, odcizuje se a očividně chřadne 

Léčba a účinná opatření

• Nepodceňujte varovné signály svého těla. Zmírněte pracovní nasazení, dopřejte si dostatek spánku, dbejte na životosprávu a sportujte.

• Braňte se syndromu pomocníka tzn. vyvarujte se nadměrné citlivosti k potřebám druhých.

• Naučte se říkat NE bez pocitu viny.

• Stanovte si priority, neplýtvejte energií na nesčetné aktivity a soustřeďte se na ty podstatné. Práci si rovnoměrně rozdělte a neodkládejte úkoly, které jste si sami stanovili.

• Otevřeně vyjadřujte své pocity, ale tak, abyste někoho neranili. Najděte si důvěrníka, jemuž se svěříte, a také se neostýchejte požádat o radu či pomoc kolegy.

• Vyvarujte se negativního myšlení a radujte se z toho, co umíte a dokážete.

• Předcházejte komunikačním problémům a vždy předestřete svá očekávání a cíle.

• V kritických situacích zachovejte rozvahu, zpětně si je pak projděte a analyzujte svoje chování. Nejednejte impulzivně, zato klidně zapojte smysl pro humor.

• Psychotesty online - psychické poruchy a nemoci, povahové vlastnosti, vztahový, pracovní, test barvových preferencí, ad.