Nepříjemné povinnosti přesouvá na později čas od času každý. Pokud se jich však snažíte zbavit za každou cenu, trpíte nejspíš chorobou zvanou prokrastinace. Nikomu z nás se občas nechce do nepříjemného, náročného úkolu. Raději jdeme umýt auto, vyžehlit prádlo, posekat zahradu. Anebo se jen tak poflakujeme. Odkládání různých úkolů nám průměrně zabere neuvěřitelné tři roky života! Každý pátý člověk denně stráví odkládáním toho, co by měl udělat, dvě i více hodin.

___

___

A to už začíná být nezdravé. Málo známé, ale stále se rozšiřující civilizační chorobě se říká prokrastinace. Má na svědomí chorobné odkládání povinností na pozdější dobu, neustálé otálení- s plněním zadání. Mívá různě závažné formy, v podstatě ale nutně vede k trvalému stresu z povinností. Ty před sebou jedinec valí jako těžký balvan. Jeho psychická rovnováha je tím velmi vážně ohrožená. Postižený rozhodně není obyčejný flákač, jak by se mohlo na první pohled zdát. Lenoch většinou nic pořádného neudělá, ale člověk s touto chorobou ano. Jen vždycky až na poslední chvíli. Většinou přitom končí zcela emocionálně a často i fyzicky vyčerpaný. Proč? Tváří v tvář úkolům, které si vytýčí a které ho čekají, totiž pociťuje obavy. Hned ze dvou důvodů. Jednak že bude práce sama o sobě dost nepříjemná a zdlouhavá. A nedej bože aby v ní selhal nebo nebyl tak dobrý, jak by chtěl! Jde obvykle o aktivitu, na níž mu moc záleží. Takovou, kterou by rád udělal dokonale. Podle psychologa Tomáše Venclíka však právě v této chvíli není schopen zvládnout pocit odpovědnosti. Lidé se většinou vyhýbají činnosti, když musí udělat něco, co může vést k důležitým výsledkům. S prací rozhodně neotálí kvůli pohodlnosti, ale skutečně z obyčejného strachu.

Lenoši nejsou prokrastonici - lenost není nemoc

Jejich počínání nebývá bez následků. Kvůli pozdě dodělané nebo vůbec neodevzdané práci přijdou například o prémie, možná i o zaměstnání nebo o celý studijní rok. To jsou sice nemilé následky, ale pro prokrastinaka je ještě něco mnohem horšího. Když úkol dokončí s vypětím všech sil, dostaví se u něj pocity marnosti a neschopnosti. Spirála beznaděje se roztáčí stále rychleji. Chybí mu potřebné zadostiučinění z dobře vykonaného díla. Odškrtnout si splněný úkol ze seznamu je nezbytností. Umožní nám to zaměřit se na věci budoucí. A ohromně to uklidňuje. Bez toho následují deprese a zdravotní potíže.

Léčba? Psychoterapie

V takové situaci již pomůže jedině odborník. Psychoterapeut musí nejprve pracovat se samotným stresem, depresemi a úzkostmi. Prokrastinace navíc vykazuje i určité znaky shodné s návykovým chováním - jako např. pitím, hráčstvím, závislostí na počítačích atd. Připomíná ji neschopnost odtrhnout se od příjemné činnosti a začít či vytrvat v plnění úkolů a povinností. Podobnost můžeme vidět také v průběhu a úspěšnosti terapie. Závislý (ať už na odkládání, nebo na něčem jiném) musí pro abstinenci, respektive neprokrastinování důsledně zapojit svou vůli a vyvarovat se možných návratů choroby, které jsou bohužel časté. Proto také bývá při terapii důležitou složkou práce s motivací. Tedy s důvodem, proč se chce pacient své nemoci zbavit.

Léčba prokrastinace ve 3 krocích

Prokrastinaci jen vůlí a apely na zodpovědnost nezdoláte. V boji s ní pomáhají 3 základní zbraně:

• stanovování menších cílů,
• seznámení se s riziky hrozícími v případě nezdaru a
• boj se zbytečným, odzbrojujícím panickým strachem.

Kde najít pomoc?

Bližší informace najdete v psychologických ambulancích nebo v on-line poradně Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty UK www.adiktologie.cz .