"Jak se přestat strachovat?" Moje upřímná odpověď zní – "nevím." Neznám žádný návod, jak stres a obavy účinně vypnout. Ale jako zasloužilý stresař a letitý strašpytel jsem už přišel na pár způsobů, jak zbytečné strachování alespoň částečně zahnat do kouta.

___

___

Jste ve stresu?

• “Přestaňte se stresovat.” JAK?!
• “Relaxujte.” JAK?!
• “Teď na to nemysli a bav se.” JAK?!
• “Nedělej si s tím starosti.” JAK?!
• “To neřeš.” JAK?!
• “Don’t worry, be happy.”  JAK?!
• “Mysli raději na něco hezkého.” JAK?!

Tak tyhle rady doslova miluju. Ve chvíli, kdy se vám svírá žaludek úzkostí a obavou z něčeho, co nemůžete ovlivnit (třeba z blížícího se termínu daňového přiznání anebo z čekání na výsledky vyšetření u doktora), vám sdělují, že stresovat se je škodlivé (to víte) a že strachováním stejně nic nezměníte (to sakra taky víte), takže byste s tím měli přestat a být v pohodě. Jenže nikdy už neprozradí, JAK se to dělá. Výše zmíněné rady jakoby předpokládají, že máte na vybranou, jestli se stresovat nebo ne. Asi jako by nemocnému s chřipkou někdo poradil, že nemá mít horečku osmatřicet, protože to není zdravé.

Podívejte se přímo do “oka Mordoru”

Většina věcí, které ve mně vzbuzují obavy, nemá určité a konkrétní obrysy. Naopak, je to spíš takový nejasný chuchvalec představ a myšlenek, který se jmenuje třeba “daně” nebo “uzávěrka”, a hrozivě se vznáší nad mojí hlavou. Nejvíc mi pomáhá podívat se na ten chuchvalec zpříma. Zjistit, co doopravdy obsahuje. Vzít ho do rukou a rozplést na jednotlivá vlákna. Čím přesně mi nahání hrůzu chuchvalec “daně”? Je to strach, že udělám chybu při vyplňování formuláře? Strach z jednání s úřednicemi na finančáku? Strach, že budu muset platit víc, než čekám? Každý z těchhle menších strachů samozřejmě není úplně zanedbatelný, ale když se rozeberou na součástky, ani zdaleka nejsou tak hrozivé, jako když se seřadí do jednoho šiku. Pak vypadají horší, než ve skutečnosti jsou.

Udělejte všechno, co udělat můžete

Moje strachování je často podivně propojené s prokrastinací. Čím víc se něčeho bojím, tím víc to odkládám a dělám, že to neexistuje. Přitom vím, že “něco s tím dělat” je jeden z nejúčinnějším způsobů, jak se přestat bát. Jakmile s tím chuchvalcem něco dělám, mám ho aspoň trochu pod kontrolou a nepřipadám si tolik jako bezmocný králík s hlavou pod peřinou. Moje strategie tedy je: udělat každý den aspoň něco. Třeba něco úplně malého, co mi ale připomene, že jsem vzala chuchvalec obav do svých rukou. Třeba jen vyzvednou si formulář, anebo si vytisknout všechny výpisy z účtu za minulý rok.

Nikdy se nestrachujte sami

…doporučuje psychiatr Edward M. Hallowell. “Obavy nemusejí být vysloveně toxické, ale když se jim poddáváme o samotě, stávají se toxickými, protože na ně ztrácíme náhled. Když není poblíž nikdo, kdo by nás postavil zpátky na zem, máme sklon přehánět a katastrofizovat. Strachování je taková nemoc představivosti, která o samotě běží naplno. Necháváme se obavami ochromit, děláme špatná rozhodnutí, můžeme dokonce onemocnět.”