Jednoho dne v životě mnoha lidí nečekaně nastává zvláštní pocit, který je velice intenzivní a neodbytný. Je to potřeba nebo touha vidět svojí bývalou lásku, známost, partnera. A to i přesto, že už mají po svém boku jiného partnera, se kterým už žijí delší dobu, nebo jsou s ním dokonce i oddáni.

Tato potřeba, toto vnitřní volání je tak silné, že mnoho lidí tomuto pocitu podlehne a svoji bývalou známost opravdu kontaktuje a většinou se i se svojí bývalou známostí nakonec sejde.

Převážná většina těchto lidí se sejde s bývalou známostí bez vědomí současného partnera. Omlouvají to většinou tím, že sami nedělají nic zlého, protože si chtějí s bývalou láskou jen popovídat u oběda, večeře či u kafe.

Většinou argumentují slovy typu: "Chci si pouze popovídat, nic víc! Na tom přece není nic zlého. Tak to ani nebudu říkat současnému partnerovi, protože by s tím nesouhlasil, nepochopil by to, nevěřil by tomu, že si budeme jen a jen povídat! On by mne tam nepustil! Apod."

Setkání s bývalou známosti většinou opravdu proběhne bez jakýchkoli intimností na bázi fyzické, tedy bez doteků, mazlení, intimního spojení. Většinou totiž probíhá v duchu zájmu o život bývalé známosti po vzájemném rozchodu a vzájemného svěření se o intimitách svých životů.

Pokud si tito bývalí partneři při tomto setkání rozumějí, obyčejně se takto začnou scházet jednou za čas. A opět si to omlouvají tím, že jim jde většinou o to, aby se navzájem vypovídali a o nic víc.

A takto se setkávají podle jejich mínění ne moc často, aby kouzlo "mála" bylo zachované. Jinak by hrozilo, že už si nebudou natolik rozumět. A také, že si nebudou mít o čem povídat.

Návrat intimna?

Někdy se stane, že vlivem nejčastěji alkoholu dojde i k intimnímu spojení. Při tomto intimním spojení dochází ke změně charakteru schůzek. Buď svoje schůzky okamžitě po tomto sblížení ukončí, a to na základě pocitu zvláštní nenaplněnosti a zklamání, anebo se nadále setkávají, ale už ne na bázi povídaní, ale na bázi intimní.

Časem se tento vztah může vyvinout v nárokování si na druhého partnera, jeho zvyky, volný čas apod. I proto tyto intimní schůzky časem stejně končí vzájemným rozchodem s pocitem: "Nemá to s tebou smysl. Ty jsi se ani během let nezměnil/-la..."

Jak to nakonec cítí naše duše?

Ať ten vztah přeroste v intimní, nebo jen v přátelství, v drtivé většině časem nejen v dotyčném člověku, ale i v tom bývalém partnerovi zůstane pocit nenaplnění, zahořklosti, smutku, marnosti, zklamání.

A jaký to má vliv na současný vztah se současným partnerem není těžké domyslet. Výsledkem je obrovská opuštěnost, psychická samota, potřeba utéci k práci, k televizi, ke spánku, k alkoholu atd.

Porovnání bývalého a současného partnera?

Může nastat ještě jedna situace, kdy v člověku nastane potřeba se vidět s bývalou láskou.

Stává se to v případě, kdy se partner dopouští mnoha zdánlivě nepodstatných nespravedlivostí, čímž se v člověku začíná vytvářet nový pocit, kterým je pocit porovnávání s bývalou láskou.

Pokud tímto porovnáváním člověk zjistí, že bývalá láska činila méně chyb než činí současná, v člověku se vytvoří další pocit.

A to je pocit touhy se vrátit k bývalé lásce.

Dotyčný člověk ovšem nemá učinit další kroky, třeba v podobě tajných setkání, u kterých si bude zjišťovat, zda jejich vztah ještě nejde vrátit. Tyto kroky by totiž nebyly fér vůči současnému partnerovi.

Než začne takovýto člověk hledat, třeba i u bývalé lásky, má si o tom se svým současným partnerem popovídat.

Má mu např. říci: "Zjišťuji, že u tebe nenacházím to či ono. Některé věci mi chybí natolik, že začínám v sobě cítit nutkavý pocit jít hledat jinam. Já však zatím nehledám, ale už porovnávám.

Prosím, neber to jako vydírání, ale je to konstatování pravdy o tom, co se ve mě děje.

Prosím, vyslechni mne a v klidu se dohodněme, zda jsou moje pohledy, postřehy, posudky, pravdy či kritiky oprávněné.

A pokud se dostaneme k závěru, že jsou, tak, prosím, změň ty nesprávné věci, ne kvůli mně, ale proto, že to tak má být. A já tím opět budu nacházet v tobě, co hledám a nebudu mít potřebu hledat jinde a ani tě porovnávat."

Stádia hledání

Všechna tato stadia hledání ubližují partnerovi, pokud mu člověk nedal příležitost odstranit důvod odcizení se od něj.

A člověk má objasnit partnerovi důvod toho, že hledá. Dluží to svému partnerovi.

Pokud nastane situace, že současný partner odmítne jakoukoli diskuzi, nebo neuzná argumenty a důvody odcizení se, člověk může a má odejít od partnera nadobro. Odejde však s čistým svědomím, že pro to, aby našel u partnera to, co hledá, udělal co nejvíce.

Právě protože to nemělo odezvu, může odejít. A až pak následně může začít hledat.

Proto, pokud nastane situace, že dotyčný nenachází u svého partnera to, co hledá, je správné nevyhledávat ani v mysli, ani fyzicky svou bývalou lásku, dokud člověk má po svém boku současného partnera.

A tím, že člověk dodrží tyto správné postupy v této oblasti, bude jednou i v této dané oblasti odměněn ... 

Setkání s bývalým partnerem za zády mého současného partnera?

Tito lidé si neuvědomují, že se dopouštějí mnohonásobné zrady a poklesu, za které si ponesou následky a důsledky, ze kterých se budou zodpovídat.

Každý, kdo toto také řeší, si musí uvědomit, že první zrada na partnerovi začíná okamžikem, kdy před ním zatajil touhu setkat se s bývalou láskou.

Samotný fakt, že se člověku jednoho dne připomene bývalá láska, je hodně závažný a člověk by ho určitě neměl jen tak přejít, protože má hlubší smysl.

Zapírat?

Správné by bylo ihned po vzniku této touhy v sobě nejdříve analyzovat příčiny a vyřešit si je jednou provždy. A po jejich vyřešení to vše co nejrychleji šetrně a taktně oznámit současnému partnerovi.

Důvody touhy setkat s bývalou láskou hledejte v hloubi duše

Důvody této touhy vidět svoji bývalou lásku nevznikly náhodou.

Někdo by řekl, že tato touha byla vyvolaná snem, fotkou z "mládí", místem, ke kterému se váže vzpomínka apod. Tímto se všichni obhajují nejčastěji. Často totiž říkají: "Já jsem si bývalou známost nepřipomínal záměrně, nevyhledával jsem ji. Ta vzpomínka přišla sama, v určité již zmíněné podobě, tak to beru jako výzvu, nebo jako podnět k řešení."

Toto připomenutí bývalé lásky se děje z jediného důvodu, a to: "Teď je ten správný čas vzhledem duševní vyspělosti úplně vyřešit v sobě dluh, který je uvnitř a zůstane tam, dokud ho člověk nepojmenuje a nevyřeší."

Není podstatné, zda se jedná o pocit dluhu toho člověka k bývalé lásce (nebo třeba i k láskám) nebo bývalé lásky k dotyčnému člověku. A není podstatné ani to, z jakého důvodu ten dluh vzniká, např. nedoznání se k nevěře, k podvodu, ke lži, nepřiznaná sázka s kamarády, způsobení bolesti, neuznání pravdy, nevyjasněný důvod rozchodu, čekání uznání kvalit a nebo z jiné další křivdy.

Podstatné je, že je to dluh, který vznikl z důvodu napáchané nespravedlivosti. A tento dluh zůstává dluhem, dokud ho neodčiní ten, kdo ho vytvořil, anebo pokud ten dluh neodčiní člověk sám v sobě.

Odčinění dluhu vůči bývalé lásce

Pokud má dotyčný člověk tento dluh či dluhy vůči bývalé lásce, měl by je odčinit.

Odčinění dluhu spočívá v tom, že člověk nejdříve uzná svůj dluh.

Člověk má uznat dluh podle okolností osobně dotyčné osobě a pokud to okolnosti nedovolí (třeba kvůli tomu, že by s tím současný partner nesouhlasil), tak stačí jenom uznání dluhu v sobě.

Ale aby byla záruka, že už se člověk této nespravedlivosti nedopustí, je důležité, aby si z toho vzal a uvědomil si ponaučení a poznání do budoucna, že tuto nespravedlnost už nikdy nedovolí.

Tím, že si to poznání z dluhu uvědomí, se má do budoucna vyvarovat chyb. A tím se v této oblasti vyřešeného a odčiněného dluhu stane lepším.

Odčinění dluhu, který způsobila bývalá láska dotyčnému člověku

V opačném případě, kdy je dluh bývalé lásky k dotyčnému člověku, musí také dojít k vyrovnání se s tímto dluhem.

Vyrovnat se s dluhem bývalé lásky k dotyčnému člověku se dá totiž tím, že si člověk díky bolesti způsobené dluhem uvědomí důležitý pocit.

Tímto pocitem je poznání a procítění této bolesti.

Díky tomuto poznání a procítění bolesti se člověk stává vědomějším, protože tím si uvědomí, že sám nebude tuto bolest působit v budoucnu ostatním.

Tímto poučením do budoucna si člověk srovná dluh, který mu bývalá láska způsobila, protože ho tento dluh učinil lepší bytostí, která je uvědomělejší v té dané oblasti. A tato zkušenost má v člověku zůstat a má být za ní vděčný a má žít podle ní.

V životě každého člověka nastávají situace, kdy je mu připomenut dluh, ať už jakoukoli formou. A je to proto, aby se člověk stal lepším tím, že uzná a odčiní či vyrovná dluhy, ať jsou jakékoli.

Toto uvedené řešení je správné a spravedlivé, proto ho má člověk používat. Neublíží tak partnerovi a učiní ho uvědomělejším v dané oblasti.
Toto řešení neublíží hlavně v konečném důsledku a to je důležité.

Když totiž člověk co nejjemněji oznámí vyřešení dluhu svému partnerovi a obeznámí ho s poznáními, které mu ten dluh přinesl, tak si budou k sobě blíž, budou více k sobě cítit i lásku, náklonnost, souznění, oddanost...

A jako zpečetění toho, že ten člověk učinil správnou věc a pochopil a odčinil dluh v plné míře, bude i to, že se nebude už nikdy objevovat žádná nutkavá potřeba či touha vidět bývalou lásku.