Současná vláda se rozhodla realizovat  navýšení platů zaměstnanců  veřejného sektoru o 3,5 % až  5 % podle profesí, většině o 3,5 %, zaměstnancům resortu obrany a vnitra  spolu se zdravotníky o 5 %. Zatímco  většina zaměstnanců dostala přidáno  již od listopadu 2014, pak zdravotníci až  od ledna letošního roku, a ještě zdaleka  ne všichni.

___

___

Za odbory jsme požadovali  navýšení platů alespoň o 10 %, protože  personální situace v nemocnicích je, na  rozdíl od jiných profesí, poměrně kritická.  

Desetiprocentní navýšení jsme  chápali jako minimální signál pro mladé  lékaře, aby svoji budoucnost nespojovali  pouze se zahraničím. Exodus několika  set lékařů ročně si nemůže žádný systém  dovolit. Navýšení platů v ostatních resortech se  provedlo ze státního rozpočtu a každý zaměstnanec  dostal přidáno. Ve zdravotnictví  situaci komplikuje fakt, že odměňování zaměstnanců  nemocnic se řídí dvěma různými  mechanismy – platem a mzdou. Zatímco  v příspěvkových organizacích platy určuje  vláda přímo svým nařízením, v nemocnicích,   které jsou akciovými společnostmi, je navýšení  mezd pouze věcí dohody zaměstnavatele  a zaměstnanců. Protože prostředky pro navýšení  platů a mezd jsou poskytnuty pouze  nepřímo, prostřednictvím úhradové vyhlášky  společně s finančními prostředky na péči,   není nikde jistota, že jich bude dostatek a že  nebudou použity jiným způsobem. Všichni  si jistě pamatujete vzrušené debaty o tom,   jestli úhradová vyhláška zajišťuje prostředky  na navýšení mezd, či nikoli. Názory zaměstnavatelů  a ministerstva se výrazně lišily.   Pro nás byla situace nesmírně nepřehledná,   proto jsme hledali možnost objektivizace  dané situace.

Situace v nemocnicích

Zatímco nemocnice odměňující platem  (příspěvkové organizace) navýšily platy bez  problému, v druhém segmentu je dosti takových, které navýšení neprovedly dle dohody.   Snažili jsme se najít řešení právě pro  ty nemocnice, jejichž ředitelé tvrdili, že prostředky  nemají. Pod tlakem odborů vznikla na  Ministerstvu zdravotnictví pracovní skupina  za účasti zaměstnavatelů, pojišťoven, ministerstva  a odborů, která měla objektivizovat  situaci jednotlivých nemocnic. Bylo připraveno  jednoduché schéma pro ty ředitele, kteří  tvrdili, že prostředky nemají. Podmínkou
bylo, že nemocnice poskytne podrobnější  data o platbách od zdravotních pojišťoven  a svých mzdových nákladech. K „velkému“  překvapení o toto zatím požádala jedna jediná  nemocnice.  

I když víme, že na definitivní závěry je  ještě brzy, přesto máme dojem, že prostředky  nebyly vyplaceny tam, kde jsou ředitelé  příliš opatrní. Pravděpodobně ještě nemají  podepsány dodatky k letošní úhradové vyhlášce  a není vypořádáno financování roku  2014. Přesto naše nabídka o prověření financí  jednotlivých nemocnic stále trvá a věříme, že  nemocnice svým zaměstnancům buď přidají  a dorovnají stávající měsíce, nebo požádají  o přezkoumání své finanční situace.   Dle aktuálních informací z nemocnic se  situace pozvolna a průběžně mění. V příspěvkových
organizacích problémy nebyly a ani  nově nevznikly. V řadě nemocnic, které od  . ledna mzdy nezvýšily, došlo k navýšení v následujících  měsících, i když většinou nikoli  v plné výši. Existují i přísliby navýšení mezd  dle definitivních hospodářských výsledků  za rok 2014. Jde o zprávy dobré, ale víme, že  slibem neurazíš.

Situace v ÚPS

Druhý velký problém, který měl být od  Nového roku řešen, je zajištění ústavních  pohotovostních služeb (ÚPS). Nikdo nečekal,   že ze dne na den vyrostou ze země zástupy  nových lékařů, ale měl by alespoň skončit  protiprávní stav využívání dohod o pracovní  činnosti (DPČ).

Toto bylo splněno jen někde. V přímo  řízených organizacích DPČ ministr zdravotnictví  zakázal. Jeho zákaz je většinově, ale  nikoli stoprocentně respektován. V ostatních  nemocnicích je situace velmi rozdílná. Někde  lékaři DPČ odmítli a ve svém názoru vytrvali,   jinde tato praxe pokračuje. Často jde o otázku  velké osobní statečnosti. Je až s podivem,   jak nevybíravé způsoby osobního nátlaku  jsou ochotni používat někteří „dynamičtí  manažeři 21. století“. I v tomto případě však  platí, že kde není žalobce, tam nemůže být  ani soudce.

Z uvedeného vyplývá, že nejednotný  způsob odměňování komplikuje situaci a že  jednotná norma by naopak byla výrazným  přínosem. Situaci měl řešit vznik veřejných  neziskových nemocnic. Ty vláda plánovala  uvést v život od 1. 1. 2016. Tento klíčový a pro  vládu „prioritní“ zákon zatím existuje pouze  ve formě obecných tezí připomínajících školní  úlohu o rozsahu sedmi stránek. Termín  účinnosti 1. leden 2016 se nám již nyní jeví  jako nerealistický. A máme stále silnější obavy,   že tento zákon nakonec nevznikne nikdy.   Zároveň si myslíme, že je nutné najít odvahu
a finanční prostředky k zastavení personální  devastace českých nemocnic. Nelze  donekonečna na jedné straně pouze hasit aktuální  požár a na straně druhé omezovat svoji  aktivitu na omílání problému údajných černých  děr. Financování zdravotnictví je postaveno na  stoprocentní solidaritě zdravých a bohatých  s chudými a nemocnými. Nelze ale nadále tolerovat  stav, kdy je tato solidarita vztažena pouze  na zaměstnance. Zdravotnictví potřebuje dlouhodobý  plán pro financování s jasnou predikcí  prostředků na příští roky. K tomu má vláda čas  pouze do poloviny roku a měla by začít jednat.   Pro začátek bude bohatě stačit, když splní svoje  programové prohlášení. Ubohé mzdy a složitý až nepřátelský systém  postgraduálního vzdělávání přímo vybízí  mladé lékaře k tomu, aby si hned po promoci  hledali zaměstnání v zahraničí. Současná  vláda již svojí liknavostí ztratila promoční  ročník 2014 a nyní je na nejlepší cestě ztratit  i letošní absolventy.

Pokud se nám nepodaří najít uspokojivé  řešení pro lékaře a potažmo systém zdravotnictví  jako celku cestou jednání, musíme  začít vážně uvažovat i o jiných cestách, které  by mohly vést k potřebnému cíli.