Dobré ráno, dnes je pátek 19.4.2024, svátek slaví Rostislav, zítra Marcela.

Ukrajinští lékaři léčí bez dozoru - tvrdí česká lékařská komora a chce zastavit PROJEKT UKRAJINA

ukrajinsti-lekari-leci-bez-dozoru-tvrdi-ceska-lekarska-komora-a-chce-zastavit-projekt-ukrajina

ukrajinsti-lekari-leci-bez-dozoru-tvrdi-ceska-lekarska-komora-a-chce-zastavit-projekt-ukrajina
České nemocnice mají problém shánět zdravotnický personál – a ruku v ruce s tím jsou v nich častěji vidět lékaři a sestry z východních zemí. Odborníci ze zahraničí pochopitelně nejsou nic špatného, jenže, jak upozorňuje Česká lékařská komora, v současnosti působí ve zdravotnických zařízeních množství lékařů, kteří u nás nemají složenou aprobační zkoušku, a mohou tedy vykonávat praxi pouze pod přímým odborným vedením – to ale prý často schází.

__

__

Zatímco ČLK žádá zastavení Projektu Ukrajina, podle ministerstva jde o jednu z cest, jak řešit personální krizi v nemocnicích. I ono však potvrzuje nutnost odborného dohledu a staví se proti tomu, aby u nás dlouhodobě působili lékaři bez aprobační zkoušky – což chce také ve spolupráci s kraji důkladně kontrolovat.

„Nejen lékařská, ale i stomatologická komora zaznamenaly velké počty cizinců a organizované nábory zejména na Ukrajině. Proto jsme 8. února vyzvali ministra Vojtěcha, aby Projekt Ukrajina zastavil. Vzhledem k tomu, že se lékaři vyskytují v léčebném procesu v nemocnicích, aniž by absolvovali potřebné zkoušky, vnímáme projekt jako nebezpečný,“ vysvětluje prezident ČLK Milan Kubek. Podle něj nejprve náměstek Roman Prymula argumenty uznal a přislíbil pozastavení projektu, nakonec ale stanovisko změnil s odkazem na
ministra Vojtěcha a to, že Projekt Ukrajina je prioritou premiéra. 17. dubna proto komora jednala s Andrejem Babišem, který se přiklonil k tomu, že projekt zastaví, po jednání s hejtmany 29. května ale změnil názor a rozhodl se pokračovat.

Komora si tou dobou na ministerstvu vyžádala seznam lékařů, kteří v rámci Projektu Ukrajina působí na výjimku MZ v českých nemocnicích. Protože ale u jmen nebylo uvedeno pracoviště, požádala ČLK přes zákon 106/1999 o svobodném přístupu k informacím o doplnění. Podle MZ ovšem poskytnutí těchto dat přesahovalo běžnou pracovní náplň zaměstnanců, a tak požadovalo úhradu 21 tisíc korun za 106 hodin práce úředníků.

„Ministerstvo tímto přiznává, že nemá přehled o tom, komu výjimky udělilo a kde tito lidé pracují,“ domnívá se Kubek. Po uhrazení částky dostala ČLK papírovou tabulku se 427 jmény. Její analýza poukázala, že zahrnuje čtyři skupiny lékařů z ciziny, pravděpodobně většinou z Ukrajiny (národnost není uvedena), kteří ještě neabsolvovali aprobační zkoušku. Majoritní skupinu tvoří lékaři s výjimkou na dobu tří měsíců až roku, další je Projekt Ukrajina se 145 lékaři. Výjimku do tří měsíců mají dvě osoby, stejně jako výjimku pro jednorázové výkony. Kromě výjimky pro jednorázové výkony však tito lékaři mají pouze povolení k výkonu odborné praxe, ne povolání. „Proč je důležité rozlišovat mezi povoláním a praxí? Při povolání děláte lékaře, zatímco při praxi nemusíte být lékař – praxi provádíte i v šestém ročníku na lékařské fakultě před státnicemi. Zde nepracujete jako lékař, ale pohybujete se ve zdravotnickém zařízení pod přímým dozorem kvalifikovaného lékaře,“ vysvětluje Kubek.

Pokud přitom chce v Česku vykonávat povolání lékař ze zemí mimo EU, musí mít v první řadě ověřený vysokoškolský diplom a dále pak jazykovou a odbornou zkoušku. „Opakovaně byly zachyceny falešné diplomy zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu – některé vysoké školy na Ukrajině jsou tím nechvalně proslulé. Zaprvé je tedy nutno ověřit, že člověk skutečně vystudoval vysokou školu. Zadruhé musí prokázat schopnost komunikovat česky s pacienty, ale i se svými spolupracovníky. Zatřetí musí cizinci prokázat
odborné znalosti na úrovni absolventů našich lékařských fakult,“ přibližuje Milan Kubek. Úspěšnost aprobačních zkoušek je přitom kolem 10 až 15 procent. I když podle komory působí v českých zdravotnických zařízeních čtyři stovky zahraničních lékařů bez aprobace, podle ministerstva je to v tuto chvíli méně. „Zaprvé zdůrazňujeme, že všichni tito lékaři mají medicínské vzdělání nostrifikované na českých univerzitách. Zadruhé, nejedná se o aktuální stav k dnešnímu dni, jak ČLK nepravdivě prezentuje. Jedná se o součet všech lékařů ze třetích zemí od května 2016 do května 2018, kteří projevili zájem o práci v ČR. Toto číslo však již nereflektuje, kolik lékařů z tohoto počtu v mezičase například složilo aprobační zkoušku, nenastoupilo do výkonu praxe nebo kolik z nich odcestovalo z ČR. Například od roku 2016 úspěšně složilo aprobační zkoušku přes 200 lékařů ze třetích zemí, což je polovina toho, co uvádí ČLK. Nelze tedy počet lékařů, který uvedla ČLK, v žádném případě interpretovat jako počet lékařů z ciziny, kteří aktuálně pracují v ČR,“ uvádí mluvčí Ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová. Ta také zdůrazňuje, že z celkového počtu zhruba 50 tisíc lékařů v ČR je jen zhruba jedno procento těch, které získali vzdělání mimo EU.

 

Cizinec je perspektiva, ale před aprobací také koule na noze

Ze zmíněné tabulky se každopádně komora pokusila rozklíčovat, v jakých zařízeních se lékaři bez aprobace nacházejí nejčastěji. „Zjistili jsme, že čím je nemocnice personálně zdevastovanější, čím má menší množství kvalifikovaného personálu, tím větší množství cizinců v ní působí,“ říká prezident Kubek. Vůbec nejhůře je na tom Karlovarský kraj, kde například v rámci Karlovarské krajské nemocnice podle tabulky působí (nebo působilo) kolem 35 neaprobovaných lékařů z ciziny. „Počet lékařů na zdevastovaných odděleních je důležitý proto, že z něj vyplývají největší rizika. Cizinci, kteří nemají aprobační zkoušku, a ze zákona tedy nemohou pracovat, ale jen vykonávat praxi pod přímým odborným vedením, ve skutečnosti v nemocnicích působí samostatně, zcela bez dozoru. Ostatně sami hejtmani přiznali, že kdyby tito lékaři odešli, musí se dané nemocnice zavřít,“ poukazuje Kubek.

Podle legislativy by přitom lékař vykonávající přímé odborné vedení měl být fyzicky přítomen v daném zařízení v době, kdy tam je jeho svěřenec z ciziny, dále musí mít specializovanou způsobilost a tři roky praxe. Zároveň se nesmí starat o dalšího neaprobovaného lékaře z ciziny nebo neatestovaného lékaře z Česka. „Pokud má tedy karlovarská nemocnice na ARO devět neaprobovaných Ukrajinců, musí mít devět plně kvalifikovaných anesteziologů s kvalifikací odpovídající primáři. Je podezřelé, že by
zrovna tyto nemocnice, které tak na cizincích lpí, měly takový nadbytek kvalifikovaných lékařů, aby u nich cizinci mohli odbornou praxi vykonávat. Cizinec je perspektiva – ale do chvíle, než má aprobaci, je koule na noze,“ dodává Kubek.

ČLK přitom v tuto chvíli řeší stížnost na lékaře působícího v jesenické nemocnici, který údajně ošetřoval dítě bez přítomnosti kvalifikovaného lékaře. Protože prý doktor z Ukrajiny kvůli komunikační bariéře nepochopil, že dítě vdechlo dudlík, poslal ho domů. „Podle našeho šetření došlo k závažnému pochybení a nebýt rychlého transportu do fakultní nemocnice, došlo by patrně k úmrtí dítěte,“ říká Milan Kubek. Vedení nemocnice se ale ohrazuje. „Šlo o 15letou slečnu s vážnou psychomotorickou retardací, komunikující pouze
nonverbálně, kterou přivezli její prarodiče s podezřením, že mohla spolknout dudlík. Během vyšetření nedošlo k žádnému pochybení ze strany personálu naší nemocnice.

Ošetřující lékař hovoří plynně česky a disponuje všemi potřebnými povoleními k práci. S ohledem na vývoj zdravotního stavu byla postupně nejprve realizována neinvazivní vyšetření a následně byla pacientka na základě rozhodnutí primářky oddělení s ohledem na zdravotní stav odeslána na příslušné specializované pracoviště k provedení endoskopického vyšetření. Nedošlo přitom k poškození zdraví ani ohrožení života,“ reaguje ředitelka jesenické nemocnice Jana Chrastinová. 

 

K získání aprobace by měli mít cizinci lepší podmínky

Jak tedy situaci řešit? Podle komory by bylo možné problém částečně eliminovat tím, kdyby se nábory prováděly v zemích EU, kde je kompatibilní vzdělávání a není tak nutná aprobační zkouška, pouze prokázání, že dotyčný hovoří česky. Oproti tomu lékaři z třetích zemí mohou vystudovat za podmínek, které se od těch našich velmi liší – což ostatně dokazuje i tabulka, kterou ČLK dostala od Ministerstva zdravotnictví. V ní je totiž i několik „lékařů“ narozených v roce 1994 – což by v českém prostředí nebylo reálné.

Lékaři z třetích zemí by pak podle komory měli mít podmínky pro to, aby aprobační zkoušku mohli složit – tedy například jazykové a odborné kurzy. „Aprobační zkoušky navíc musí probíhat během jednoho dne. Lékařská komora již dlouho navrhuje, aby cizinci dali státnice spolu s našimi mediky, aby to bylo rozloženo do několika dnů. Je opravdu obtížné dělat v jeden den zkoušku z interny, chirurgie, ARO a porodnice,“ konstatuje Kubek. Navíc by podle ČLK měli cizinci bez aprobace přicházet ne do nemocnic regionálních, ale fakultních, které jsou zařízeny na výuku mediků a personální situace je tam lepší. Pacientům zároveň prezident ČLK radí, aby v případě, že svého ošetřujícího lékaře nenajdou v seznamu komory, zbystřili. Lékaři by se pak neměli nechat přemluvit k tomu, aby měli na starosti více cizinců nebo se o ně starali jen naoko. „Při konkrétním pochybení se zkoumá zodpovědnost. Naše zkušenost je ale taková, že příkazy k porušování právních předpisů jsou podány ,per hubam‘, neexistují žádné záznamy a nadřízení v tom pak své podřízené nechají vymáchat. Mockrát jsme byli svědky toho, že nejhůře dopadl lékař, který byl poslední v řadě, jemuž jeho nadřízení něco nařídili a on neměl dostatek odvahy se bránit a odmítnout. Radíme proto, ať se lékaři z pudu sebezáchovy brání tomu přijímat na sebe odpovědnost za porušování zákona,“ dodává prezident české lékařské komory Milan Kubek.

 

Za zajištění odborného dohledu plně zodpovídá zdravotnické zařízení

Ačkoliv komora vyzývá ministerstvo k ukončení Projektu Ukrajina a zvažuje proti úřadu i právní kroky, MZ trvá na svém. „Ministerstvo zdravotnictví je nadále přesvědčeno o tom, že příchod odborných pracovníků z Ukrajiny je jednou z možností, jak řešit nedostatek lékařů a sester v českých nemocnicích, zejména v pohraničních oblastech. V řadě českých nemocnic dnes (27.11.2018) pracují kvalifikovaní lékaři a sestry z Ukrajiny na odděleních, která se nedaří obsazovat českými zdravotníky. V případě ukončení Projektu Ukrajina, ke kterému opakovaně vyzývá Česká lékařská komora, by reálně hrozilo uzavření některých oddělení a omezení zdravotní péče pro české pacienty,“ poukazuje Štěpanyová. Roční výjimka pro lékaře ze třetích zemí přitom má podle ní poskytnout prostor zvyknout si na český zdravotní systém a naučit se český jazyk, což by jim mělo usnadnit složení aprobační zkoušky.

Ministerstvo ovšem potvrzuje, že po celou dobu této praxe musí být nad lékařem zajištěno řádné přímé odborné vedení. „Kvalita zdravotní péče tak rozhodně není ohrožena. Za odbornost ukrajinského lékaře a zajištění odborného dohledu nad ním plně zodpovídá dané zdravotnické zařízení. Zdůrazňujeme, že pro ministerstvo je neakceptovatelné, aby v České republice pracovali ukrajinští lékaři dlouhá léta bez složení aprobační zkoušky. Společně s kraji proto v nemocnicích na podnět provádí důkladné kontroly,“ uvádí Gabriela Štěpanyová. Ministerstvo zároveň pracuje na úpravě aprobačních zkoušek. „Nově tak ukrajinští lékaři mohou vykonávat odbornou praxi pouze v akreditovaných pracovištích. Do zkušebních komisí pro aprobační zkoušky budou nově jmenováni odborníci z praxe, například primáři z okresních nemocnic, a bude zde zastoupena i Česká lékařská komora. V současné době ministerstvo také připravuje změnu aprobačních zkoušek tak, aby je nebylo možné donekonečna opakovat a zároveň aby více reflektovaly zkušenosti z praxe,“ dodává Štěpanyová.

 

Zdroj: Michaela Koubová, Zdravotnický deník a Tempus medicorum 09/2018