Nacházíte se: Zbynekmlcoch.cz Medicína Administrativa a zdravotnické právo Očkování dětí - nežádoucí účinky, komplikace, odpovědnost pediatra a státu, odškodnění

Sponzorované odkazy:

  • Luštitelské časopisy

Slovník - hledej:

lékařský
cizí slova
česko-anglický
anglicko-český

Předpověď počasí

Počasí dnes Počasí zítra Počasí pozítří
Další dny...

Vyzkoušejte:

SMS ZDARMA

T-mobile
Telefonica O2

Počet stránek v systému

7305

Jsme na Facebooku

Staňte se fanouškem na facebooku
Denně info o nových článcích tohoto webu na facebooku!

Web běží na serveru:

WEDOS

Očkování dětí - nežádoucí účinky, komplikace, odpovědnost pediatra a státu, odškodnění Email
Pátek, 31. červenec 2015 | Vložil: MUDr. Zbyněk Mlčoch | Zobrazeno: 2287x

ockovani-deti-nezadouci-ucinky-komplikace-odpovednost-pediatra-a-statu-odskodneniDo ordinace pediatra přichází  rodič, který má pochybnosti  o očkování nebo své dítě odmítá  nechat očkovat. Situace,   která je pro mnohé pediatry stále běžnější.   Jak v takové situaci jednat?   Praktičtí pediatři by neměli při prvním  setkání s rodiči odmítajícími očkování nebo  vyžadujícími   pravu očkovacího kalendáře  vytvořit konfrontační vzorec jednání. Je lepší  se snažit rodiče přesvědčit klidným způsobem,   dát jim k dispozici materiály ukazující, kam  vede masové odmítání očkování a alternativní  schémata očkování.

___

___

Na jaká konkrétní fakta  by měli pediatři odkazovat?   V poslední době se u nás objevuje významně  zvýšená aktivita občanských iniciativ,   které zpochybňují nebo odmítají povinné  očkování anebo žádají alternativní schémata  vakcinace. A odrazují i od očkování  nepovinného. Texty na toto téma vycházejí  v různých časopisech, ale i monografiích (autoři  přírodovědci, ale i lékaři prof. Strunecká,   MUDr. Eleková, MUDr. Vavrečka).   Odpůrci  očkování dostávají pravidelně v našich  masmédiích více prostoru než pediatři  a další lékaři s racionálním přístupem  k řešení problematiky.  

Hlavní argumenty kritiků očkování:   nízký výskyt dětských infekčních nemocí  a vysoký počet komplikací. Argumentuje se  tím, že choroby, proti kterým se očkuje, se už  u nás nevyskytují. To je pravda, ale důvodem  je právě vysoká proočkovanost populace. Stále  se odkazuje na vedlejší účinky vakcinace, malou  efektivitu očkování, tvrdí se, že očkování  představuje větší riziko než samotná nemoc.   Opakovaně se u nás poukazuje na to, že ve  většině vyspělých zemích na Západě skutečně  není očkování povinné, což je pravda. Ale  kritici již nechtějí vnímat fakt, že výsledkem  podobných aktivit v těchto vyspělých zemích  je klesající proočkovanost, a to vede vždy  k větším či menším epidemiím infekčních  nemocí. Zkušeností z historie je řada: např.   difterie představovala před zavedením plošného  očkování (v ČSR 1945) hrozbu s velkým

rizikem úmrtí i pozdních následků. V ČR byl  případ difterie zaznamenán naposledy před  20 lety. Po rozpadu SSSR po kampani antivakcionistů
v 90. letech významně poklesla  proočkovanost na Ukrajině a okolí. Následně  onemocnělo asi 5000 jedinců a 200 z nich  zemřelo. Přesvědčivým důkazem, kam vede  snížení proočkovanosti, jsou epidemie pertusse  (dávivý kašel), které se objevily v Evropě i v zámoří  již před několika dekádami. A také rozdíl ve  výskytu pertusse před rokem 1989 mezi bývalou  NDR (vysoká proočkovanost) a SRN (nízká  proočkovanost a případy menších či větších  epidemií). Dalším příkladem toho, co přinesl  pokles proočkovanosti po kampaních odpíračů  vakcinace proti spalničkám (morbilli),   jsou epidemiologická data z poslední dekády.   V letech 2006 až 2009 se objevilo v celé Evropě  více než 35 000 případů spalniček (větší  či menší epidemie v Rakousku, Německu, na  východě, např. Bulharsku – více než 20 000 případů,   včetně 24 exitů). Onemocněli nejčastěji  kojenci, ale i mladí jedinci. Incidence spalniček  v Evropě jednoznačně narůstá a je provázena  asi 20 % komplikací, ale i fatálními průběhy.   Vysoký výskyt spalniček v SRN dokonce vede  začátkem roku 2015 k politickým jednáním  a úvahám o povinném očkování proti vybraným  chorobám. V USA se podařilo vysokou  proočkovaností spalničky téměř eradikovat,   ale pokles proočkovanosti na podkladě  snah rodičů o alternativní schéma vakcinace  vedl k menším či větším epidemiím, na deklarovanou  eradikaci choroby v nejbližších letech  musí zatím v USA zapomenout!  

Manipulace s fakty,   a dokonce falšování dat 

Antivakcionisti trvale zdůrazňují vedlejší  účinky očkování. Typické je, že si ze zpráv  vybírají pouze argumenty, které zpochybňují  význam vakcinace. Manipulace s daty je vedena  velmi často profesionálně, není divu,   že laická veřejnost tomu může věřit. Příklad:   v poslední době je alarmována laická veřejnost  zprávami, že při očkování proti rotavirům pediatři  doporučují omezit kojení, což by zvláště  v rozvojových zemích mohlo skončit velkými  problémy. Kdo si však pročte originální sdělení  v odborném časopise, zjistí, že antivakcionisti  šikovně manipulují s fakty: bylo skutečně zjištěno  (ale pouze v rozvojových zemích, hlavně  v Indii), že současné podání očkovací látky  s kojením vede k nižší tvorbě protilátek proti  rotavirům, ale v žádném případě pediatři  neodrazují od kojení, jde o to, aby se vakcína  nepodávala současně s kojením! A takových  situací by bylo možno popsat řadu. Příkladem  manipulace s fakty byla kampaň proti očkování  vakcínou MMR (spalničky, parotitida,   zarděnky), která byla údajně zodpovědná za  autismus. Později se ale prokázalo, že původní  publikace Dr. Andrewa Wakefielda v prestižních  časopisech (např. Lancet) vznikly na  podkladě zfalšovaných záznamů konkrétních  pacientů a redakce Lancetu a další periodika se  pak svým čtenářům musely omlouvat, články  autora byly staženy z databází.  

 

Nepříznivé a nežádoucí účinky očkování, komplikace očkování 

Není pochyb o tom, že očkování může být  provázeno nežádoucími účinky, které mohou  být i závažné. Dosavadní světové statistiky  ale ukazují, že takové případy jsou nesmírně  vzácné. Odpírači očkování se také pokoušejí  spojovat očkování s vyšším výskytem některých  chorob, důkazy na úrovni EBM ale chybí.   Přesto je třeba pečlivě sledovat a analyzovat  závažné vedlejší účinky a hledat event. souvislosti  nejen s očkováním, ale i dalšími faktory,   např. i ze zevního prostředí.  

 

Evidence nežádoucích účinků  vakcinace a odškodnění dětí  s trvalými následky po očkování 

Příkladů, jak by bylo možno u nás standardizovat  a zlepšit hlášení a evidenci nežádoucích účinků vakcinace, je řada. V USA např.   již léta funguje tzv. Vaccine Adverse Event  Reporting System (VAERS), který je podporován  organizací Center for Disease Control  and Prevention (CDC) a Food and Drug Administration  (FDA). Systém shromažďuje, zabezpečuje  a analyzuje informace o možných  vedlejších reakcích po očkování. Povinností  VAERS je i informovat o bezpečnosti nebo  možných vedlejších účincích vakcín rodiny  dětí, lékaře, výrobce vakcín a státní orgány.  

Mimo VAERS jako informační instituce existuje  v USA i instituce National Vaccine Injury  Compensation Program. Ta standardně řeší  soudní cestou odškodnění v případech, kde se  prokáže skutečně kauzální vztah mezi vakcinací  a poškozením zdraví jedince. Legislativa  řešící takové situace funguje i v Evropě, např.   v sousedním Rakousku. Vyžaduje-li v ČR stát  povinnost základního očkování, musí odškodnit  poškozené děti nebo rodiny v případech,   že výkon byl proveden lege artis a prokázala se  kauzální souvislost mezi vakcinací a následky.

 

Úkoly státu v oblasti ochrany  veřejného zdraví a očkování

Očkování patří všude na světě k nejefektivnější  primární prevenci infekčních chorob  a úkolem legislativy je ochranu zdraví deklarovat  a zajišťovat. Ústavní soud ČR rozhodl  v březnu 2015, že základní očkování zůstává  v ČR povinné. A stejně tak zůstává v platnosti  i fakt, že rodiče dítěte vstupujícího do mateřské  školy musí provozovateli prokázat, že toto dítě  absolvovalo základní očkování. Diskuse s alternativními  rodiči a odpírači očkování jsou často  nekonečné. Jejich základní myšlenka vychází  z toho, že jen oni sami mohou rozhodnout, co  je pro děti přínosné a co škodí. Domnívají se, že  svoboda jejich rozhodnutí je neomezená a stát  nařízením povinného očkování toto jejich nezadatelné  právo narušuje! Dítě samozřejmě  není majetkem státu, ale nemůže být za určitých  situací pouze „majetkem rodičů“ –  pokud tito rodiče ohrožují své dítě, ale  nakonec i jeho okolí! I tady platí skutečnost,   že svoboda rodičů, jak zacházet se  svým dítětem, může být omezena v zájmu  ochrany veřejného zdraví – a to je právě  riziko šíření menších či větších epidemií  infekčních nemocí při poklesu proočkovanosti.

A praktičtí pediatři v ČR upozorňují již  od roku 2014 na to, že v některých regionech  republiky podíl neočkovaných či neúplně očkovaných  přestoupil 5 %! Světová zdravotnická  organizace deklaruje jasně, že dítě má právo  na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdravotního  stavu, což je mimo jiné i ochrana proti závažným  infekčním nemocem. Alternativní rodiče  nechtějí pochopit, že jejich neočkované dítě  je tzv. „černým pasažérem“, a těží z toho, že  riziko infekčních nemocí je minimalizováno  vysokou proočkovaností ostatních dětí. Jde  tedy o otázku solidarity na jedné straně  a sobeckého přístupu na straně druhé.

Pediatři v ČR si dovedou představit, jak by  situace u nás vypadala při dobrovolnosti základní  vakcinace ve srovnání se státy, kde  tato povinnost není ze zákona dána. V rámci  primární prevence nejčastějších onemocnění  je povědomí a vstřícnost naší populace  naslouchat radám zdravotníků – a hlavně se  jimi také řídit! – na významně nižším stupni  než v demokratických zemích vyspělého  světa. Příkladů je u nás řada: vysoká spotřeba  alkoholu (bohužel i u mladistvých), drogy,   totéž platí o kouření, extrémní konzumace  soli, nedostatek pohybu, nadváha, obezita.   To vše jsou rizikové faktory ohrožující zdraví  populace. A všichni víme, jak jsou Češi sami  ochotni o své zdraví pečovat, zvláště když ve
srovnání se zahraničím je zdravotní péče u nás  zdarma (a přesto obecně na velmi dobré úrovni).   Jaká je v ČR compliance v oblasti primární  prevence, ukazuje tzv. Bloomberg-vice-index  (vice = neřest! ). Je to pro Českou republiku  smutná zpráva! (  http://www.bloomberg.com/slideshow/2012-04-30/bloomberg-rankings-global-vice-index.html#slide2   ).   Představa, že by se rodiče neočkovaného  dítěte postiženého infekční chorobou (proti  které je možno očkovat) chtěli finančně podílet  na vysokých nákladech léčby, je jistě z jejich  hlediska zcela absurdní. Budou samozřejmě  žádat tu nejlepší možnou péči bez ohledu na to,   co to bude stát. Otázkou tedy zůstávají sankce  vůči rodinám, které základní schéma očkování  buď zcela, nebo jen částečně odmítají. Pediatři  se domnívají, že sankce by měly být hlavně  nepřímé (především omezený přístup do  kolektivu u dítěte bez základního očkování) .   Tak se to řeší v řadě dalších zemí. Některé  laiky překvapí, že např. naši studenti chystající  se na dlouhodobé pobyty v USA musí předložit  doklady a potvrzení o provedeném očkování,   což je podmínkou přijetí v USA.   Smutné jsou i zprávy, že rodiče odmítající  očkování dostávají v ČR někdy od pediatra  falešné potvrzení o provedené vakcinaci.   Zde ovšem nejde jen o podvod, ale již o trestný  čin s postihem pediatra i rodičů. Na druhé  straně jsou zcela nesmyslné sankce vůči lékařům,   kteří nezajistí povinnou vakcinaci  u odmítačů – zde je odpovědnost na straně  rodiny, a nikoli pediatra! Je třeba si uvědomit,   že v demokratických státech není možno  jednoduše protesty antivakcionistů umlčet  a sankcionovat. Ani našim pediatrům nejsou  sympatická potenciální represivní opatření  proti rodinám antivakcionistů, doporučení  či povinnost hlásit takové případy.

 

Přístup pediatrů k alternativním  rodičům, odmítačům očkování

Jak dnes postupovat při setkání s rodinami,   které očkování odmítají nebo vyžadují  zcela specifické algoritmy s omezením či vypuštěním  některých vakcín? Prvním předpokladem  je dobrý kontakt s rodiči. Očkovat by  se měly pouze děti zdravé a v úvahu by se měly  brát neobvyklé reakce při první dávce vakcíny.  

Očkující lékař zná nejlépe rodinnou i osobní  anamnézu dítěte s potenciálními riziky, zvažujícími  riziko vakcinace (např. u dětí s neurologickým
onemocněním). Tak např. při výskytu  těžší reakce po první dávce hexavakcíny lze při  další dávce podat jen čtyřsložkovou očkovací  látku a separátně „doočkovat“ později ony dvě  vynechané složky. Ovšem stoupající podíl  dětí očkovaných alternativním schématem  jen proto, že si to rodiče přejí (a není  k tomu žádný jiný důvod), povede nutně  k poklesu proočkovanosti, což potvrzují  recentní zprávy z USA! V případě pochyb  mohou pediatři kontaktovat kolegy z pracovišť,   která se problematikou očkování zabývají  v plném rozsahu a mají velké zkušenosti  (např. specializované ambulance pro očkování  dětí při FN Motol nebo DFN Brno). Pediatr  musí být schopen odpovědět na dotazy rodičů  a mít připraveny argumenty proti námitkám  antivakcionistů. Takovým rodičům je možno  dodat materiály popisující vznik epidemií  při poklesu proočkovanosti, upozornit je, že  existují nejen webové stránky odpůrců očkování,   ale i stránky zastánců očkování, kde se  srozumitelným způsobem vysvětluje efekt vakcinace. Jedinou cestou je trpělivě vysvětlovat  a uvádět na pravou míru mýty o škodlivosti  očkování. Na druhé straně ale není možno  primárně odmítat možnost, že očkování  může být spojeno s nežádoucími reakcemi,   i když riziko očkování je zcela minimální  ve srovnání s rizikem snížení proočkovanosti.

Praktičtí pediatři by neměli při prvním  setkání s rodiči odmítajícími očkování jednat  konfrontačně, naopak by se měli snažit rodinu  přesvědčit klidným způsobem, bez zbytečných  emocí. Dát k dispozici materiály ukazující, kam  vede masové odmítání očkování, upozornit  na webové stránky pojednávající o efektech  očkování u nás i v zahraničí. Nejhorší možný  scénář je, když pediatr odmítne dítě nadále registrovat  a doporučí, aby se rodiče registrovali  u jiného lékaře. Zkušenost praví, že řada „odmítačů“  si časem uvědomí, že očkování je pro  jejich dítě přece jen výhodné, a dá se nakonec  přesvědčit. Žádá to samozřejmě od pediatrů  více času a nutnost seznámit se s argumenty  antivakcionistů a alternativních rodičů, aby  tyto námitky byly uvedeny na pravou míru.  

Důležitým úkolem legislativy je nyní jasně deklarovat, že při event. závažných nežádoucích  účincích vakcinace není za to zodpovědný  očkující pediatr (pokud vše proběhlo  lege artis), ale stát, který povinné očkování  vyžaduje. Ten pak musí při prokázané kauzální  souvislosti s vakcinací rodinu odškodnit. Ministerstvo  zdravotnictví a politická reprezentace  by měly zajistit profesionálně vedenou kampaň  prezentující výhody vakcinace. Zatím bohužel  v masmédiích převažují sdělení o škodlivosti,   neúčinnosti, nebezpečnosti vakcinace!

 

Zdroj: Česká lékařská komora, časopis Tempus Medicorum, Prof. MUDr. Jan Janda, CSc.

 
Share on Myspace
Chci se zeptat, diskutovat...
Dům bylinek
CHORVATSKO - dovolená za neuvěřitelné ceny
--------------------------------------- BIOPOTRAVINY ESHOP
---------------------------------------
Přidat odkaz
Bezplatná právní poradna

Psychotesty online

Alkoholik

Kuřákova plíce

Moje starosti

Příznaky a projevy nemocí

Bylinky pro všechny