Devadesát pět procent pacientů je spokojeno, můžeš jít na vyšetření, které si vzpomeneš, a prakticky tě to nic nestojí. Takový cost/benefit ve světě nenajdeš! Jen ti lékaři stále otravují, že chtějí přidat. Každým rokem jim politici slibují přidat deset procent, ale do platů se jim to nedostane. Jen některým. Babiš si stýská, že dal Němečkovi třicet osm miliard do zdravotnictví a on na platy lékařů a sester nemá!
___
___
Ptám se tě, čtenáři, když budeš pracovat v Chebu a pár kilometrů od svého domu budeš moci dělat stejnou práci za pětinásobnou mzdu, ale za mnohem lepších podmínek, zůstaneš pracovat v Chebu?
V Česku chybí stovky lékařů, tisíce sester, ale i sedmdesát tisíc dělníků. Kde jsou? Kam se nám ztratili? To všichni pracují v politice a státní správě? Nebo v cizině? Není práce českého občana hluboce podhodnocena? A tak zbylí lékaři musí dohánět práci za ty chybějící. Bez ohledu na zákonnost i nezákonnost běžně jsou donuceni pracovat 300 hodin měsíčně. I spánek je pro ně luxus. Lze u takového člověka očekávat bezchybnost? A to vše za srovnatelnou mzdu se zaměstnanci pracujícími 170 hodin měsíčně. Odmítneš pracovat nezákonný počet hodin a budeš vyhozen. A jak se řeší tato nezákonnost? Jsi evidován pod dvěma nebo třemi čísly. Tím papírově zákon nikdo nepřekračuje. Ale proto
také se nelze na ministerstvu dopočítat, kolik lékařů ve skutečnosti pracuje. Samozřejmě obdobně je to u sester. U těch také nejsou peníze na proplácení přesčasů, a tak sestry jsou převážně živeny sliby, že jednou za ty přesčasy dostanou náhradní volno.
Ale kdy? A o toto to mají zdravotní sestry těžší. Medicínské vzdělávání lékařů a sester je zcela rozvráceno. Naštěstí již pominula doba, kdy lékař po promoci za svoji práci musel nemocnici platit místo toho, aby od nemocnice za svoji práci dostával mzdu. Ale dosud to uspokojivě vyřešeno není. Sesterské vzdělávání je delší než vzdělávání lékaře, ale po obdržení diplomu nemůže pracovat jako diplomovaná sestra. Tedy abych byl přesný, pracovat může, ale placena být za to nemůže.
Profesor Pavel Pafko si v České televizi posteskl, že nejhorší je byrokratická zátěž lékařů a sester, že ve skutečnosti nemají ani čas se věnovat svým pacientům pro nesmyslné vyplňování zbytečných kolonek. Lékaři a sestry nejsou placeni za ošetřování pacientů, ale za vyplňování tiskopisů. Naštěstí někdy ještě vyšetří i čas pro pacienta.
Pro absolutní nedůvěru politiků vůči lékařům se pěstuje i vzájemná nedůvěra v nemocnicích, nedůvěra mezi vedením a personálem, mezi lékaři a sestrami, mezi vedením nemocnice a vrchními sestrami. Obludná byrokracie se nestíhá. Zato kontrola stíhá kontrolu, honí se falešné akreditace, kontrolují se nesmyslné věci, včetně toho, zda lékaři mají vedle umyvadla obrázkový návod, jak si mají mýt ruce.
To dusno na pracovišti je k nepřežití. Tak se vyjadřují zaměstnanci. Pacienti dosud netuší, že nejsou v nemocnici proto, aby byli léčeni, ale proto, aby byli vytěžováni. Z toho hlediska jsou zvažována jednotlivá vyšetření i léčba. Nemocnice musí přežít! To je rozhodující pro vyšetření i pro předpis léků! V tom duchu mají lékaři před sebou stále se měnící tabulky léků, které smí a nesmí předepisovat, které a jak VZP proplácí, aby předpisem léku ekonomicky neublížili nemocnici a nemuseli to pacientovi hradit ze svého, což se přes veškerou opatrnost často děje. Kdybych chtěl sepsat všechny „radosti“ lékařů a sester, vydalo by to na celou knihu.
Ale k čemu by to bylo, že? Lidé jsou s naším zdravotnictvím spokojení, výdaje na něj jsou jedny z nejmenších v Evropě a všechno funguje ke spokojenosti všech. Nebo ne? České zdravotnictví je občanovi otevřeno jak nejbohatší švédský stůl, mohou si vybrat, co hrdlo ráčí! Mohou si v jednom dni udělat tři stejná drahá odborná vyšetření. Koho zajímá, že je VZP lékařům nezaplatí, že? Kdo by nebyl nadšen tím, že může čerpat zdravotní péči zcela bez omezení? A koho zajímá, že když VZP na to nemá, že to zaplatí lékaři a sestry na svých odměnách?
A tak vnímám to naše zdravotnictví jako natlakovaný Papinův hrnec, který je bez jisticí pojistky, pod nímž naši politici topí a topí svým dvacetiletým nezájmem o racionální řešení problémů. Nikoho to nezajímá. Hlavní je, že pacient nemusí dávat lékaři 30 Kč "na pivo" za ošetření…
Zdroj: MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař